Naopak vajíčka jsou stále notně měkká. Přesně tyhle dvě minuty byly klíčové pro reverzní přerod z tvrďáka na měkkýše. Do půlnoci dle kostelního zvonu chybělo právě sedmdesát pět minut, když pozorného svědka zaujala partička rozjařených jinochů. Jeden z nich, pro snadnější odlišení od ostatních označený karmínovou čepicí, měl dle sdělení svést souboj o vůdcovství v klanu. V rámci zajištění rovných podmínek zvolil pro půtku jinou dutou nádobu. Postavení zkušeného džudisty a pevný úchop mu během chvíle zajistily vítězství nad odpadkovým kontejnerem na ippon. Mladík s drsným výrazem absolutní nadvlády přejel pohledem podřízené soukmenovce, kteří byli zjevně šťastní, že nemusí o postup v klanové hierarchii bojovat vzájemným metáním exkrementů jako je to běžné u jiných primátů a společně odkráčeli do centra města obtěžkáni virtuálními podpažními melouny a ježky. To už však jejich směrem mířila nejbližší hlídka, kterou zalarmoval výše zmíněný pozorovatel. Drsňák tváří tvář uniformám zvadl jako podnikový karafiát ráno po MDŽ, načež propustil ježky a ramena mu vystřihla ukázkovou změnu z véčka na áčko. Zatímco většina tlupy těkala pohledem po okolí jako vylosovaný vojenský dobrovolník po snajprech, odkráčel měkkýš napravit, co způsobil. Ukázalo se, že Ludvík XIX se svými dvaceti minutami kralování byl proti silákovi s rudou čepicí hotovým Metuzalémem, jelikož dvě minuty po slavném vítězství již mladík házel do kontejneru nejenom rozházené odpadky, ale i zbytky své vlády a pýchy. Závěrem se omluvil nejprve strážníků, pak i nádobě a odešel domů sám a bez obdivu.