Občas se stane, že se během nákupní křížové výpravy do obchodního centra ztratí manžel. To se obvykle pátrání nevyhlašuje, neboť ho většinou choť najde sama, kterak sedí v koutě u záchodků s očima přes půl hlavy a tikem, za který by se nemusel stydět ani inspektor Dreyfus, objímaje reklamního maskota nebo ho v lepším případě objeví v útočišti s názvem Sportovní bar. Jsou však chvíle, kdy se naopak pátrání rozběhne rychleji než milovník bůčku na veganském letním táboře, když zahlédne na výletě řeznictví. Tak, jako v posledním případě.
Na tísňovou linku zavolal devět hodin před půlnocí notně letitý muž a požádal o pomoc. Uvedl, že se mu v nákupním chaosu ztratila drahá polovička, která začíná být věkem již trochu zmatená a příliš se neorientuje v čase ani prostoru. K oznámení přidal i poměrně detailní popis jejího oblečení, což byl mimochodem velmi dobrý tah. Vysílačky se rozezněly urgentním hlášením a hlídky zahájily okamžitě pátrací akci. Jedna hlídka začala pročesávat spojnici mezi nákupním centrem a sousední vesnicí, kde bydlí příbuzní a stařenka by ji mohla mít zafixovanou jako maják. Další hlídka vyjela na opačnou stranu (pro hnidopichy upřesňujeme: bylo to v úhlu sto padesát stupňů nikoliv sto osmdesát) směrem k současnému bydlišti ztracené dámy. Ke strážníkům v terénu se bleskurychle přidala i obsluha kamerového systému a žhavila čočky.
K velké radosti všech pátračů zahlédla po pár minutách hlídka ženu v odpovídajícím outfitu bloumat ulicí. Ukázalo se, že nedošla újmě, jen došla někam, odkud si již nevěděla rady a byla z toho trochu zmatená. Strážníci ji uklidnili, prohodili s ní pár uvolňujících vět, načež jí nabídli odvoz. Ten dáma pochopitelně neodmítla. Celá akce od nahlášení do předání šťastnému choti sice netrvala déle než hokejová třetina bez přerušení, ale i tak to pro něj muselo být dlouhých dvacet minut. On totiž každý podle situace vnímá čas jinak.