Na návštěvu dorazí potomkův kamarád či kamarádi a společně obsadí jeden z pokojů. Dospěláky si v takovou chvíli můžeme rozdělit na dva tábory. Zástupci jednoho tábora vyráží na kontrolu okupované zóny pouze v případě, že je uvnitř hluk odpovídající nýtování zaoceánské lodi nebo korelím zápasům. Jestliže si potěr potichu hraje, tak zůstává mimo pozornost. Zástupci z druhé strany názorové barikády naopak zpozorní ve chvíli, kdy je za zavřenými dveřmi podezřelé ticho. Do první skupiny bohužel patřila matka, která spokojeně usrkávala odpolední kávu, sledujíc, kterak klimbajícímu šafáři Vinckovi zlomyslný následník trůnu poslal na hlavu hnízdo se třemi lískáči. Poetickou chvíli kazily pouze exploze pyrotechniky na ulici. Copak si ti rošťáci venku neumí hrát hezky? Tou dobou již na operačním středisku zvonil telefon a notně rozladěný hlas sděloval, že jacísi nezdární adolescenti z domu bombardují kolemjdoucí (respektive dolejdoucí) bouchacími kuličkami. Strážníci tedy vyjeli na místo a než stihla Libuška vylousknout první oděvní ořech, zvonili na příslušné dveře. I blesklo hlavou matce, koho to sem čerti nesou v tak nevhodnou chvíli. Pojala jisté podezření, když čerti ke dveřím přinesli strážníky. Na konci série otázek a odpovědí byl následující obrázek. Potěr využil chvíle volna a poslušen příkazu, aby neseděl pořád u počítače, si vyzkoušel snajperskou akci. Zatímco pozorovatel vyhledával cíle, hlásil vzdálenost, sílu větru a potvrzoval zásahy (naštěstí nulové), odstřelovač v tichosti metal kuličky z balkonu dolů. Vzhledem k matčinu výrazu nechali strážníci adekvátní potrestání na ní, neb nebylo potřeba přilévat olej do ohně, který již notně planul.