Čas, kdy okolí provoněl dým spáleného benzínu a rozeřvaly se nadupané motory příručního nářadí vytočeného v kole štěstí. Nastartované mašiny značí jediné. Buď do ulic vyrazili béčkoví maniaci s motorovou pilou a hokejovou maskou, aby doplnili svůj outfit o další kůže svých obětí, anebo majitelé garáží masakrují křovinořezem břečťan a psí víno, obepínající plechová vrata jako šípkové růže spící hrad. Uvnitř však nečeká sličná stošestnáctka, ale spíše stopětka nebo stodesítka. Je to čas, kdy se školky hemží mini Hulky, chodícími krabicemi od bot s nápisem Minecraft a Elsami a jindy naprosto nezajímavé oranžové tykve s přehledem vyhrávají Miss krytosemennou. Jsou tu Dušičky. Vzpomínka na všechny věrné zesnulé, Památka zesnulých, In commemoratione omnium fidelium defunctorum, Día de Muertos, Samhain, Halloween. Tak, jako před každou velkou událostí si i teď dovolíme sdílet pár rad, které snad přijdou k duchu, tedy k duhu.

• Počítejte s tím, že v tomto období do ulic vyráží téměř tak mytičtí tvorové, jako jsou jednorožci či leprechauni. Ano, jsou to oni. Sváteční řidiči. Od doby co naposledy vyjeli, sice moc nových dálnic nepřibylo, ale zato nastalo mnoho změn na stávajících cestách. Sáhněte tedy do ročních zásob trpělivosti a dejte si dvojitou dávku. Věřte, že jejich nervy jsou napnuté více než vaše a v podstatě se pohybují v jiném světě. Troubením se ukončuje a zahajuje hon, nikoliv jízda křižovatkou. Možná se vám uleví, ale nic tím neurychlíte. A snaha dostat se rychle tam, kde už čas nehraje roli, je krátkozraké.
• Jestliže jste pečlivě naplánovali cestu na hřbitov a hermeticky ucpali kokpit vašeho vozu věnci, stuhami, chvojím, česnekem, rodinou a kdoví čím ještě, tak to byl hodně hloupý nápad. Věnec není airbag, takže moc nebrání. Čemu však brání je výhled. Vůně čerstvého smrkového jehličí je příjemnější než wunder-baum na zrcátku, ale když vás větvička neustále šimrá pod nosem a mlátí do tváře jako ocas ohaře po litru kávy, tak to bezpečné jízdě taky nepřidá.
• Jistě jsou mezi vámi tací, kteří myslí na planetu a vyrazí uctít památku na bicyklu. Dovolíme si podotknout, že zákon zakazuje vozit na řídítkách jakýkoliv náklad. To se vztahuje i na věnce. Výmluva, že se v takovém případě jedná o tříkolku, čtyřkolku, neřkuli osmikolku je sice originální, leč uniformu neobměkčí.
• Pokud se považujete za machry v parkování a s vědoucím úsměvem „tokoukášmámojakjsemparádnězaparkoval“ šibalsky mrknete na drahou polovičku, načež to postavíte na místo, kde nikdo jiný nestojí, máme pro vás malou poznámku. Vězte, že ve srovnání s místními hrajete jen okresní přebor, zatímco oni extraligu. Takže pokud tam neparkují oni, tak to má asi nějaký důvod. Třeba zákaz nebo padající skály.
• Ty tam jsou naštěstí doby, kdy u hřbitovních zdí postávali týpci s mastnými vlasy a kolemjdoucím pokoutně odhalovali podšívky plísňových svrchníků se slovy „Boty? Boty? Nechcete boty?“. Dnes už veksláci neokrádají nebožtíky o obuv, nicméně i tak se vám může stát, že nedaleko místa posledního odpočinku narazíte na individuum, které nabízí velmi levné věnce, lampy a svíce. Pokud vás od koupě neodradí voskem pokapaná stuha s textem „Ambroži, spi sladce“ nebo „Rodina Hujerova“, tak pamatujte alespoň na svou karmu.
• Nehybná těla ke hřbitovu tak nějak patří. Pokud však zaznamenáte, že se přestala hýbat dáma, která před chvílí ometala mramorové holoubky, nebuďte lhostejní a zkontrolujte ji. Neukousne vás. Pokud ano, tak jsme se zmýlili.
• Oči na stopkách. Ruka šmátralka je problém nejen u cizího kolene, ale i u cizí kabelky. A není důležité, jestli je připojena k tělu, nebo leze z hrobu. No, i když, pokud leze z hrobu, je to nejen podezřelé, ale i děsivé. Pak doporučujeme vzít nohy na ramena. Obrazně. Končetiny, které nejsou vaše, nechte laskavě na místě. To platí ostatně o všem, co vám nepatří.
• Šance, že v okolí hřbitova potkáte někoho, kdo má zálusk na obsah vaší dutiny mozkové, je mnohem menší, než že narazíte na vykuka, který touží po obsahu vaší peněženky. Někdo říká ruku na srdce, my říkáme ruku na kapsu.
• Vystavování zboží je pradávnou formou reklamy s cílem ukázat potenciálnímu zájemci, co může získat. Osobní vůz však není výkladní skříň. Nic tak nezkazí povznesenou náladu po návratu ze hřbitova, jako skleněné puzzle z bočního okénka a odcizená igelitka s týdenní várkou pracovních ponožek.
• Peníze si do hrobu nevezmete a dalo by se říct, že jsou si všichni u rovu rovni. To však neznamená, že je v pořádku sdílení výzdoby. Pokud uvidíte někoho stěhovat květiny či lampy z jednoho hrobu na druhý, obraťte se na nás.
• Zatímco strážníci s křídly na pomnících jsou tam spíše přes to duchovno, materiálno zastanou strážníci z masa a kostí. Pokud je budete potřebovat, budou někde v okolí.
• Může se stát, že zůstanete na hřbitově zamčení po setmění. Devět z deseti krotitelů duchů to nedoporučuje, ale stát se to může. Nepanikařte. Klidně zavolejte číslo 156 (neplést si s číslem 666) a sdělte, u které brány jste. Jsou jen dvě brány, od kterých nemáme klíče. Té nahoře a té dole. Pak vyčkejte na místě, než přijede hlídka. Ve většině případů vás pustíme ven. Jestliže tedy nejste pokousaní od toho incidentu u holoubků a netoužíte po našich mozcích. Upozorňujeme, že osoby s trvalým pobytem na hřbitově taky nepouštíme. Ani na návštěvu ke snoubenkám ve svatební košili.