Když se v Boulogneském lesíku za mlžného úsvitu pozorovaly dvě sokyně, markýza de Nesle a komtesa de Polignac, skrz orosené hlavně pistolí a živůtky se jim obavou o životy jen dmuly, bylo jasné, že poteče modrá krev. Nebo alespoň černé slzy. Jádrem sporu byl překvapivě muž, jehož tvář nesla více make-upu než Jokerova a Krustyho dohromady. Nejinak tomu bylo i o pár století dříve ve slunné Itálii, kde se zaleskly čepele v něžných rukách Isabelly a Diambry, které se nesvedly dohodnout, tak svedly souboj o to, která svede Fabia. Tyto doby jsou naštěstí pryč, leč zdá se, že muž je stále podpultovým zbožím. Sokyně pouze vyměnily meče za slova.
Jen pár okamžiků před tím, než se slunce začalo drát přes obzor, oznámila na stálou službu rozladěná svědkyně, že v jinak ztichlé čtvrti, která se stále oddávala poklidnému snění, zní hlasitý ženský křik. Tomu kontroval neméně zvučný ječák druhé osoby pravděpodobně stejného pohlaví. Strážníci vyjeli situaci prověřit a následně zklidnit, aby dopřáli spáčům pár minut navíc, než spánek zkosí kosí chór.
Hlasitá hádka dovedla hlídku až na dětské hřiště, kde nalezla podivnou trojici. Jednu zralou ženu, její o něco zralejší sokyni a mladšího muže mezi nimi. Ženy byly plně zaujaty slovní řeží o to, která z nich je důvtipnější, libější a víc si zaslouží mužovu přízeň. Ten zatím seděl na houpačce a mdle pozoroval spor jako bájný Paris, přičemž příslušným jablkem sváru byl on sám (a možná trochu i jablečné víno, které měl s sebou). Účastnicím pře již dávno došly validní argumenty, a tak používaly převážně jen invektiva a diskusní fauly. Emotivní debata oscilovala mezi vaginálními opisy, exkurzí do světa hospodářských zvířat a nejstarším povoláním.
Přítomnost uniforem dámám přetrhla nit, pročež trucovitě začaly mlčet. V tom dostaly od hlídky zelenou, stejně jako doporučení nechat rozhodnutí o tom kdo s kým kde jak a proč až na ráno. Nebo vzhledem k jejich stavu raději na pozdní odpoledne. S návrhem obě překvapivě souhlasily, sbalily si jablko s jablkem a šly domů. Čtvrť se konečně ponořila do ticha. Na chvíli, neb si opeřenci přivstali a spustili.