Druhá adventní svíčka již také hoří, což znamená, že jsme přežili i bronzovou neděli a vše s tím spojené.
Jak se datum neúprosně blíží ke štědrému dni a konci letošního roku obecně, stávají se odpolední a večerní termíny v restauracích stejně nedostatkovým zbožím jako kdysi silonky v Polské lidové republice. Nastal totiž čas firemních večírků a - jak je dnes moderní – teambuildingových setkání. Hodnotí se uplynulý rok a utužují vztahy. A protože je jen málo firemních večírků ryze bezalkoholových (a to ani těch vesměs ajťáckých), začínají s množstvím vypitého moku vyplouvat na povrch domnělé i skutečné křivdy. Nemnoho akcí, které měly končit pevnějším svazkem spolupracovníků, končí naopak totální destrukcí teamového ducha. V těch lepších případech do průběhu večírků nemusí strážníci vůbec zasahovat a těch pár nadávek nebo facek, které padnou, je často druhý den zapomenuto. Ačkoliv v době mobilních telefonů se většinou najde nějaký dobrák, který celou vášnivou debatu o způsobu rozdělování kvartálních odměn natočí a zhruba minutu poté sdílí na firemním webu. V tom horším případě pak na youtube.
Pomineme-li tyto povětšinou interní peripetie, jsou firemní večírky mnohdy trnem v oku, přesněji spíše v uchu, obyvatelům domů, jenž sousedí s místem konání. Ačkoliv je advent časem míru, klidu a zvýšené tolerance, je pochopitelné, že slyšet obden, respektive obvečer či obnoc Sladké mámení, do klidné atmosféry vánoc moc nepřispívá. S vibrující rukou na telefonu s předvolenou tísňovou linkou a tikem v oku je pak pro vystresovaného posluchače tou poslední pomyslnou kapkou v poháru trpělivosti sbor kuřáků před podnikem, pějící z nepochopitelných důvodů stále dokola refrén We are the champions. Frustraci z pseudohudební produkce pod oknem pak volající ventiluje do ucha strážníka na druhé straně sluchátka. Oč hlasitěji prezentují pěvci slavného Fredieho, o to hlasitější litanie na nicnedělání z daní poplatníků si strážníci vyslechnou. A věřte, že zklidňovat rozjetý firemní večírek účetních poradkyň je úkol vhodný spíše pro brazilskou speciální jednotku BOPE.
Když se účastníci večírků rozloží na jednotlivé kusy (případně páry, které mají pak druhý den často morální kocovinu), začíná pro strážníky sběrová sezóna. Od místa konání akce se směrem k domovům leckdy potácí jednotlivci, kteří v ideálních případech dorazí až do místa bydliště. V těch horších si pak po trati ustelou tam, kde jim dojde energie. A jelikož bývají vánoční večírky tradičně v zimě (v létě, by byla účast minimální), nezbývá než přijet, probrat, rozchodit, rozcvičit. V krajním případě se útrata za večírek zvýší o poplatek za pobyt na záchytné stanici. Aby tedy všichni přežili vánoční večírky ve zdraví a s co nejmenší újmou, což se týká i pasivních obětí ve formě obyvatel domů v okolí či na zpáteční cestě, je zde několik drobných rad.
Pamatujte, že vás sice chladný vzduch osvěží a trochu sníží pocit alkoholového opojení, avšak v žádném případě není přímá úměra mezi minusovými stupni Celsia a plusovými promile alkoholu.
Rum, kontušovka, čert, jeřabinka, ořechovka, višňovka a vanilková. Fakt hloupý nápad.
Raději dejte o pár korun více za taxík, který vás dopraví do cílové stanice, než o několik set korun za záchytku.
Pokud jste celý večer nepili jen mrkvový džus, tak na jízdu vlastním vozem rovnou zapomeňte.
Rozhodně nedokazujte svou maskulinní dominanci na dopravních značkách, popelnicích, autech a stromcích. Druhý den pak můžete být nemile překvapeni, že výše pokuty převyšuje množství vašeho testosteronu.
Dejte si klíče od domu na gumičku kolem krku jako, když vám bylo osm. Věřte, že to oceníte. Pokud to dokážete i s mobilem a peněženkou (či firemním notebookem), vyhráváte jackpot.
Neřešte po příchodu domů životní rozhodnutí. Vlastně neřešte vůbec nic. Pozdravte a jděte spát.
Noční město není soutěž o hledání talentů. Řevem nepřilákáte Haberu, ale hlídku.
Vězte, že v rámci celosvětové genderové vyváženosti nečiníme rozdíly v pohlaví. V žádném ze 49, které prý existují. Pokud budete dělat problémy, ponesete důsledky. Klingon neklingon.
Dávná zásada, že co si nepamatuji, to se nestalo, již neplatí. Někdo si to prostě pamatuje. Nebo si to vymyslí. Vy si to nepamatujete, tak co.