Kdo kdy nechtěl své vyvolené dokázat, že je ten pravý a drsný hoch, kterému tělem tryská testosteronový odkaz dávných reků jako voda hasičskou proudnicí. Z této pohnutky pak konal lecjaké hlouposti, o nichž se z nějakého důvodu domníval, že dívkám imponují. Podobný pocit zažíval v noční tmě mladý jinoch. Dokonalost okamžiku kalila jediná drobnost. Neměl s sebou dotyčnou vyvolenou. To ho však nezastavilo a popustil uzdu svému bouřlivému chlapáctví před kamarádem. Vrchol tvrďáctví spočíval v tom, že se pokusil vykřesat oheň v odpadové nádobě. A hle, pokus se povedl. Zatímco učitel fyziky či dějepisu by měl nejspíš radost, to samé se nedalo říct o strážnících. Ty na snahu mladého paliče upozornil svědek, kterému nebylo konání dvojice lhostejné. Ještě než dokončil oznámení, přisála se na dvojici jinochů kamera, jako transylvánský feudál s dentální anomálií na krční tepnu panny. A už nepustila. Jen chvíli poté u nich zastavil služební vůz. V záblescích modré se z nich smyla tenká vrstva drsných rebelů, jako školní křída solvinou. Na stupnici tvrdosti dorostů byli náhle někde mezi Teletubbies a odličovacími vatovými tampony. Hlídka skoro nestihla vznést první dotaz a jeden z mládenců ze sebe začal chrlit přiznání, spoléhaje na to, že se jedná o polehčující okolnost. Jednalo, nicméně na skutku to mnoho nezměnilo. Strážníci obětovali láhev jemně perlivé vody s příchutí lesního ovoce, respektive její tekutý obsah a vzali tím ohni vítr z plachet. O dohašení a kontrolu se pak postarali hasiči. Mladík si dopil příslovečný pohár až do dna (nikoliv lesní směsi, ta skončila v koši), jelikož místo plánovaného mejdanu strávil několik hodin na policejní stanici.