Někdy udělá radost i ptačí budka nebo zábrana proti slimákům kolem salátu. I strážníci řešili pár drobností, které však druhé (potažmo třetí) straně ulehčily život.
V prvním případě se na ně obrátili kolegové z hanácké metropole. Měli peněženku, měli doklady, měli i peníze, nicméně neměli jejich mladého majitele, který bydlel v našem městě. Vše mohlo jít skrz úředního šimla (ochránce ubezpečujeme, že trávícího traktu služebního oře se to netýkalo), nicméně tím by se setkání poněkud prodloužilo. Hlídka proto zajela do místa mladíkova bydliště, aby mu sdělila radostnou novinu, že studentská pařba v univerzitním městě neměla zase tak hořký konec, jak se domníval. Drobnou překážkou se stala skutečnost, že mladý muž nebyl doma. Velmi ochotně jej však zastoupila maminka, v jejímž výrazu se mísila úleva s přísností a přípravou adekvátního proslovu. Poté, co hlídka na synátora získala číslo, zavolala mu a předala informace, na které služebně si může ztracené věci vyzvednout. Ani telefon nedokázal zkreslit nefalšovanou radost.
Také další případ se týkal ztráty a nálezu. Tentokrát zavolal na stálou službu muž (opět z jiného města), v jehož hlase znělo neskrývané zděšení. Nestal se objektem útoku klauna ani mu v trenýrkách nelezl sklípkan, dokonce ani nebyl pozván na natáčení dalšího pořadu Agáty a Jaromíra, alebrž se mu stalo něco mnohem znepokojivějšího. Jeho přítelkyně zapomněla v dálkovém autobuse, který měl konečnou u nás, kabelku. Pochopitelně to byla jeho vina, stejně jako nepovedené přistání japonské sondy na Měsíci a pokles ceny kapybařího mléka v Mato Grosso. Žena měla v kabelce kromě nepodstatných věcí, jako jsou doklady a peníze, jistě také klíče od korunovačních klenotů, diamantovou rozbrušovačku, dvě tvárnice a vycpaného pískomila, což jsou věci, jak ví asi každý, které tvoří nedílnou součást každé správné dámské kabelky. Alespoň podle váhy. Strážníci přislíbili zoufalému muži pomoc a promptně vyrazili na autobusovou stanici. Po chvíli hledání se jim podařilo najít nejen správné nástupiště, ale i autobus, a nakonec také řidiče. Pak již bylo dílem okamžiku najít i zapomenuté zavazadlo. Hlídka ochotnému šoférovi dala číslo na nešťastníka, aby se domluvili na předání, neb na druhý den jel autobus stejnou trasu. Jen opačným směrem.
V posledním případě nešlo ani tak o ztrátu, jako o neuskutečněný kontakt. Na strážníky se obrátila žena, které projevila obavu o svou téměř stoletou matku, která jí opakovaně nebrala telefon. Anžto šlo o poměrně závažné oznámení, vyjela hlídka hned na uvedenou adresu, aby vše prověřila. Chvíle napětí, když se strážnický prst řádně opřel o zvonek, vystřídalo uvolnění, neboť se po chvíli intenzivního zvonění otevřely dveře. Následovalo plísnění a stavění do latě, načež se strážníci konečně dostali ke slovu a bodré stařence sdělili, za jakým účelem ruší její odpolední siestu. Dáma komunikaci utnula rázným sdělením, že telefon slyšela i viděla, není přece hluchá ani slepá, ale nemá náladu se s dcerou bavit, tak jí telefon prostě nezvedá. Zameteno, šmitec. Strážníci se nadechli, aby jí doporučili vyzvánění alespoň típnout, nicméně přimhouřený zrak jim vytvořil v krku neprostupné knedlíky, takže nevydali ani hlásku. Stařenka poté hlídce udělila svolení odejít a šla sledovat televizi.
Inu, nemusí jít vždy o velké případy, aby udělaly někomu radost.