Tu někdo pod přílivem informací drahé polovičky, dvou až pěti ratolestí, tchyně a psa zapomene zavřít okýnko. Jindy opomene klíče od plechového miláčka na všech možných místech, kromě vlastní kapsy. Čas od času pro jistotu nezavře dveře vůbec. Zkrátka, člověk je tvor zapomnětlivý a řidič zvláště. Pročež pro stálou službu nebylo žádným překvapením, když jí jedno takové nezabezpečené (a možná i kradené)vozidlo nahlásil pozorný svědek. Bez prostojů k místu stání vyrazila hlídka, aby zajistila, že ze samohybu nezmizí nic cenného, včetně auta samotného.
Zezadu vypadal stroj jako zánovní výrobek italské provenience, leč když hlídka došla blíže, pochopila, že o pojmu „nezabezpečený vůz“ má oznamovatel zcela jinou představu než strážníci. Vozidlu, které by v leckterém městečku na Sicílii před pár lety udělalo ještě hodně parády, chybělo okénko u řidiče. V rámci vyváženosti mu však chybělo i to pravé. Následovala absence baterie a některých dalších designově nepříliš vydařených, leč nezbytných součástí motoru. Tohle auto vážně nikdo neukradne. A ani neukradl. Ačkoliv mělo registrační značku odkazující na matičku stověžatou, nebylo pravděpodobné, že by kdokoliv soudný tento vůz v hlavním městě odcizil a v rámci sebemrskačství s ním po D1 svištěl na východ, aby se mu do cesty postavil nedostavěný kus dálnice a naše město. To, že je nějaké auto škaredé, by mu strážníci jistě odpustili, leč to, že je z něj polovrak zabírající parkovací místo (vyvažované kadidlem, myrhou a bitcoiny) již ne.
Hlídka tedy zapátrala na místním písečku, a nakonec vypátrala majitele rudého stroje. Jak se ukázalo, ten auto věnoval na náhradní díly (jak jinak), leč kontakt na současného uživatele již neměl (jak jinak). Naštěstí ho měl mít syn. Ten ale nebyl doma (jak jinak). Tak blízko cíli to hlídka pochopitelně nechtěla vzdát, leč přesto si něco nechala na druhý den. To již byla snaha strážníků téměř korunována úspěchem, v podstatě získali titul vicemiss, jelikož se jim podařilo sehnat vědoucího potomka. Od něj pak získala další indicie a po cestičce z drobků (respektive náhradních dílů) nalezla současného uživatele a korunka byla doma. Slovo dalo slovo, padlo pár termínů, slibů a informací o následcích. Věříme, že stroj do stanoveného data bude pojízdný (tak ne, tomu nevěříme) nebo z parkoviště zmizí nadobro. A jelikož již komonický kastelán Pupenec říkával „Věř, ale komu věříš, měř,“ tak si to zkontrolujeme.