Potvrzuje to i jeden z posledních případů, které strážníci řešili.
Polednice již půl hodiny pořádaly žně na dětských hřištích, když se na jedné z ulic nedaleko centra skácel k zemi velmi věkovitý muž. Ležícího těla si nezávisle na sobě všimlo hned několik jedinců a vytvořilo poměrně nesourodou skupinku zachránců. Konkrétně postarší distingovaná dáma, půvabná žena v rozkvětu životního květu a dva mladí kluci se sluchátky a velkým srdcem. V mžiku se seběhli k muži jak předškoláci na výletě k nalezené žábě. Na rozdíl od nich však do něj nezačali dloubat klacíky, posypávat lučním kvítím ani ho nepřikrývali kůrou, ale začali zkoumat, co se mu stalo a jak mu mohou pomoci.
Stařík, který spatřil světlo světa před více než osmi dekádami s nadhledem bohatýra oznámil, že mu nic není, jen se mu zatočila hlava, načež si poměrně neplánovaně lehl na chodník, jak široký, tak dlouhý. No, možná se přitom i krapet odřel, ale to není nic, co by nespravil truskavec ptačí (neplést si s ptačím trusem) a meduňkový té. Zachránci však byli neoblomní a nechtěli dotyčného jen tak vypustit do světa. Ten naopak lamentoval a kategoricky odmítal lékaře. Nakonec zvolili kompromisní řešení a zavolali strážníky s tím, že ti mají potřebné vybavení a budou tam dřív, než by učitelka čtyřicetkrát řekla „děti, nechte tu žábu čeledi ranidae, už je nafouklá.“ A byli.
Ukázalo se to jako prozřetelné rozhodnutí, neboť se senior nejprve dostal do pomyslného oka hurikánu mdlob, kdy se mu ulevilo a cítil se jako dvacetiletý štramák, načež se mu opět zamotala hlava. V jednu chvíli jen tak mezi řečí prohodil, že je silný diabetik. To již byl poslední hřebíček do rakve jeho protestů a na místo byla přivolána sanitka, která ho odvezla do nemocnice na vyšetření.
Tímto děkujeme všem zúčastněným (minulým, přítomným i těm budoucím), kterým není lhostejný žádný ležák, sedák, stoják ani visák.