Když navíc přijdou během krátké chvíle, je načase se zamyslet, jestli ta pitná voda není opravdu nějaká divná. V prvním případě zavolal na tísňovou linku hloubavý muž s upřímným dotazem, jak je to s přítomností opilých či jinak ovlivněných osob na veřejném prostranství. Zda mají povolený pobyt na čerstvém vzduchu. Stálá služba se tedy začala pídit po podrobnostech daného úkazu. Tazatel upřesnil, že na lavičce vidí sedět chlapíka, který se vyhřívá na sluníčku a čas od času zamává křídly, tedy vlastně rukama a zatřepe hlavou. Trochu jako slepice na hřadě. Nic jiného však nečiní. Sezení na lavičce, byť doplněné občasnými pohyby těla, není zakázané, proto bylo volajícímu doporučeno Íkara sledovat a volat v případě, že by se odhodlal k vzletu nebo se snad dopustil něčeho protiprávního. Při pozdější kontrole, jen tak pro jistotu, nebyl na místě ani sedící muž, ani pírka, a vosk již vůbec ne.
Nedlouho poté zavolala naopak žena. Jakožto zkušená harcovnice měla předvolbu na stálou službu nastavenou na telefonu a tlačítko bylo již také notně ohmatané. Tentokrát žádala o vyslání hlídek z prostého důvodu. Její dospělý syn vyrazil venčit psy. Na tom by nebylo nic divného, ale dle ní má o kolečko více. Tím pochopitelně nemyslela, že by potomek byl hodinář amatér. Chaotický počet ozubených převodů údajně pravidelně srovnává alkoholem, a kdo ví, čím ještě. K tomu všemu se mělo jednat o její psy. Všechny. Po pár minutách směřoval ženin palec (či jiný prst) opět na rychlou volbu a stálá služba se dozvěděla, že psi jsou již vyvenčeni a doma. Sláva. Syn však opět někam šel. Na zpětný dotaz, zda má mladý pán zaracha či jinak zakázaný pohyb vně domu opáčila, že nikoliv. Stejným dechem však dodala, že mu ale nedávno vydala zákaz vstupu do domu. S touto složitou situací ohledně vypuštění a vpuštění si strážníci neporadili, pročež vzali vše na vědomí a odložili ad acta.