Pobavit může, pokud si tedy divák předtím provedl lobotomii dezertní lžičkou. Všichni ostatní, kteří nemají hlavu jako cedník, pak jen nechápavě kroutí hlavou. Obdobně si zavrtěla i hlídka, která zažila podivné déjà vu. Je poměrně běžné, že pokud se někdo snaží zaparkovat v noci uprostřed sídliště, musí chvíli popojíždět a hledat. Když při tom ale kličkuje a poskakuje s autem jako ztřeštěné morče, je buď začátečník, kterému v žilách proudí elévský adrenalin, nebo veterán, jemuž tam proudí úplně něco jiného.
Právě takového řidiče si povšiml svědek a své podezření nahlásil na tísňovou linku. Strážníci byli na místě dřív, než by natěšený divák řekl „mámodoneslžičkybudeestráda“ a zahlédli v příšeří parkoviště stát vozidlo s nastartovaným motorem. To se vzápětí přískoky rozjelo pryč. Fádní oranžovou barvu noci proťaly modré záblesky, decentně doplněné rudým pokynem k ukončení pohybu. Vůz s konečným přírazem zastavil, načež řidič na několikátý pokus vystoupil a položil otázku, zda se něco stalo. Strážníci znalí hanáckého sanskrtu, kterým je oblažil před několika dny jiný řidič (nejspíš absolvent stejného kurzu), dotaz stoicky ignorovali a kontrovali otázkou, zda dotyčný před jízdou požil do žil. Kladnou odpověď nečekali, a taky se jí nedočkali. Řidič sebevědomě oznámil, že nikoliv. Strážníci mu tak úplně nevěřili, načež mu dali dýchnout. Tři promile na displeji objasnila, že by dotyčný rovně nechodil, natož aby jezdil. Hlídka omezila již tak notně omezeného řidiče na osobní svobodě a předala ho kolegům z republikové policie.