Ilegální malby a rytiny jsou staré jako lidstvo samotné. Plus mínus pár desítek tisíc let. Pravěcí puberťáci s dredy po celém těle, které by jim současní holobrádci s kalhotami proklatě nízko mohli jen závidět, čmárali na protest vůči radě starších mamuty s gigantickými faly na stěny klanové jeskyně. Jejich následovníci pak přidávali na stěny antických amfiteátrů rumělkou psané hanlivé nápisy, obrazce a tagy. Pážata na hradech ryla hodnocení svých nadřízených, přičemž vzhledem k temnému středověku a neznalostem dávné fauny záměrně vynechala mamuty a nechala zbytek. V dobách osvícení pak muselo dojít k pedagogickému experimentu a smísit školní třídy, aby hoši přestali rýt do lavic kubistické představy o dívčích lůnech.
Na tyto průkopníky se rozhodl navázat školou povinný hošík, který se evidentně stále nesrovnal s prázdninovým režimem a za bílého dne vytvářel sytě zeleným sprejem na budovách a chodnících rádoby rovné úsečky, roztodivné piktogramy a neumělá písmena. Tato činnost pochopitelně neušla pozornosti pozorných svědků. Ti se neopomněli zmínit strážníkům, kteří bryskně lapili pouličního uličníka jen pár metrů od jeho výtvorů.
Zeleně batikované prsty byly poměrně přesvědčivým důkazem a ani samotná natlakovaná nádobka s barvou nedávala příliš prostoru k pochybnostem. Ostatně nezdárný jinoch ani moc nezapíral. Vlastně vůbec. Jako vrchol své obhajoby uvedl, že když sprej nalezl, nedokázal odolat nutkání ho použít. Svým způsobem byli strážníci rádi, že u popelnic nenašel třeba opuštěnou Hvězdu smrti.
Vzhledem k tomu, že ventiloval své surrealistické pnutí na fasádách domů, nešlo to spláchnout jen zvednutím prstu a univerzálními slabikami „tytyty“. Amatérský malíř tedy putoval na policejní stanici a byl vyrozuměn jeho otec. Umělecké geny mají nejspíš v rodině, protože padlo vyjádření, že mu snad zmaluje zadek.