Asi žádný výrobek nevzbudil tolik zlé krve jako ten s tajemnou zkratkou TPZOV.
Tento ďáblův nástroj se v povědomí lidí řadí někam mezi mučící aparaturu španělské inkvizice a chemické zbraně. TPZOV neboli zákonnou terminologií technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla, lidově zvaný „botička“ (slovensky roztomile „papuča“) umístěný na kole plechového miláčka, vyvolává u příchozího řidiče stav, při němž barva v jeho obličeji kolísá mezi barvou zralého rajčete a bledostí umrlce. Jako jeden z mála prostředků vyvolává podobné stavy i u zcela cizích nezainteresovaných lidí, kteří pouze prochází kolem a stmeluje tak společnost proti společnému nepříteli. Asi jako když hokejový nároďák hraje proti sborné. Můžete sice zachránit 999 pand z hořícího domu, ale pak stačí znehybnit něčí auto a stáváte se nepřítelem číslo jedna.
Ostatně věty „Nic jiného neumíte, než rozdávat botičky“, či „Umíte jen nasazovat boty“ již téměř zlidověly. Tady bychom si dovolili poněkud oponovat. Jelikož se cena tohoto jistícího nástroje pohybuje nad pěti tisíci korunami, jejich rozdáváním bychom nehospodárně nakládali se svěřenými prostředky. Ze zcela jasných důvodů si tedy použitou „botičku“ zase bereme zpět. Co se týká druhého prohlášení, mohu pravděpodobně mluvit na drtivou většinu našich strážníků a ti zvládají nasazovat spoustu věcí.
Zde je vhodné místo trochu těch čísel. Ačkoliv se to zdá neuvěřitelné a mnoha skalním odpůrcům to nebude po chuti, použili jsme v uplynulém roce TPZOV v 115 případech. Toto bezskrupulózní a vpravdě odsouzeníhodné konání mělo několik důvodů. U čtvrtiny vozidel se jednalo o polovraky, které tak díky „botičce“ zmizely z ulic. Zbytek jsou pak důvody, kdy jsme s řidiči vážně chtěli mluvit. Zvlášť, když se stále dokola dopouští dopravních přestupků, a ne a ne si s námi dát schůzku, nebo stojí fakt blbě. Statistika by nebyla úplná, kdybychom nezapočítali i použití na žádost Policie ČR u vozů, jejichž řidiči ujeli od dopravní nehody či na žádost majitelů, kteří ztratili klíče a obávali se tak i ztráty svého vozu.
Každý třetí den jste tak v ulicích našeho města mohli zahlédnout strážníky, jak přikládají technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla. Doma se pak o tento příklad policejní šikany někteří přihlížející podělili s blízkými a ti poté společně s přáteli při sledování hokeje odsoudili ty tisíce nasazených botiček. Ostatně, nic jiného měšťáci ani neumí.