Někteří za vztahem pálí mosty s fortelem kuchařského učně při distanční výuce flambování za použití letlampy z tátovy dílny. Jiní naopak nejsou schopni pochopit, že konec je sice nový začátek, ale obvykle ne s tou samou osobou. Do první skupiny patřila žena v rozpuku života, která krátce před tím, než zvony podruhé odbily celou, přišla na služebnu a svěřila se strážníkům s poněkud prekérní situací.
Před několika minutami se vracela domů a již se viděla v peřinách, když u lampy, jejíž číslo si nepamatuje, zahlédla postávat postavu. Na upřesňující dotaz dodala, že se jednalo o osobu mužského pohlaví, což naopak věděla přesně, neboť to byl bývalý přítel. Upřesnila, že tam stál nehybně jak hydrant a mdlým zrakem pozoroval její okno (nebo jiné, anžto to nešlo s jistotou poznat). Tato skutečnost v ní vyvolala důvodnou obavu, že chce změnit stav „bývalý“ na „opět současný“ nebo minimálně „dočasně současný“. Zvláště když uprostřed noci dorazil z města vzdáleného vzdušnou čárou třicet sedm kilometrů (bez třiceti metrů).
Do renesance cizích vztahů se pochopitelně strážníci příliš nehrnuli, leč žena po chvíli uvedla, že má obavu se kolem toporného loudila proplížit do bytu. S ex byl prý vždycky problém. S doprovodem, na rozdíl od obnovy vztahu, už byli strážníci schopni něco dělat. A udělali. Naložili ženu do auta a odvezli k domu. Nejprve zkontrolovali, že lampa zeje prázdnotou, nepočítaje v to hmyzí potlach a následně pročesali křovinaté okolí. Jako uklidňující třešničku na dortu neklidu prošli celý dům od sklepa až po půdu a zase zpět. Nakonec ještě dotyčnou doprovodili ke dveřím bytu a popřáli jí klidný zbytek noci. Vyčkali, až do nich vklouzne a ozve se specifické cvaknutí zámku.
Žena se tak dočkala vysněných prázdných peřin, ex se nedočkal ničeho a hlídka odjela za dalším případem. Ale i taková drobnost patří ke službě občanům.