Hlídku zastavil muž, který ji podal mobilní telefon a oznámil, že není jeho majitel. Majitele tedy nezná, ale zná kamaráda, který ho možná zná. A přidal i jeho jméno a mobilní číslo. Vybaveni těmito informacemi, pustili se strážníci do pátrání. První telefonát objasnil skutečnost, že možný majitel přístroje by mohl možná pracovat v jedné továrně, bydlet v sousední vesnici a jmenovat se Jan. Co víc si přát. Něco pátrání a bylo zjištěno, že někdo podobného jména má v dané vesnici firmu. Opět pátrání a získali jsme číslo, na které jsme svátek nesvátek zavolali. Na druhé straně mužský hlas, který však ztrátu popřel. Nicméně příbuzný se jmenuje Josef – Jé jako Jé – a ten by ho ztratit mohl. Stálá služba se tedy dohodla, že Jan (ať v tom není chaos), zavolá na číslo, které by měl mít Josef (ať v tom máte jasno). O chvíli později se rozdrnčel inkriminovaný telefon. Bingo. Pak už bylo jen dílem okamžiku, nebo více okamžiků, než se Josef dostavil pro svůj fon. Že je skutečně jeho, potvrdil otisk prstu, který nedal nám, ale čidlu na přístroji. Pět hodin práce, ale čistý stůl.