3. Cílová rovinka

Máme za sebou poslední adventní neděli a pevně věříme, že se to u vás obešlo bez asistence hasičů kropících zbytky věnce a dělajících z plovoucí podlahy povrch věrný svému jménu. Do Adama a Evy chybí poslední desítky hodin a dětem se tak krátí čas na prohledání možných skrýší s dárky. Ač to mají být dny klidu a míru, jsou naše zkušenosti mnohdy odlišné. Budeme moc rádi, když se letos zmýlíme. A abychom tomu omylu šli naproti, a protože svět přeje recyklaci, máme tady pár postřehů z let minulých, kterak přežít vše ve zdraví fyzickém i duševním.

• Nejste lovečtí psi, tak se nikam nehoňte. Jestliže jste si nadepsali seznam plánů větou: „Co musím stihnout“, tak ji škrtněte. Nemusíte.
• Celek je tvořen z drobných věcí. Zkuste nějakou udělat. Třeba když se připravujete na útok zombíků a nákupní vozík vám přetéká zásobami, zkuste u pokladny pustit před sebe toho dělníka s dvěma rohlíky a gothajem ke svačině. Neušetříte ani čas, ani peníze, ale za ten úsměv a dík to stojí.
• Smích je kořením života, nicméně pokud se domů vrátí splavený člen rodiny z nákupu, obtěžkaný trhajícími se taškami, z nichž padá čočka a na koberci se mísí s jehličím z posledního sehnatelného stromku, je vtipná poznámka o tom, kde je tak dlouho a co vše nemá jen sypáním koření do ran.
• Po úspěšném návratu domů z nákupního pekla jsou leckteré páry na pokraji rozchodu. Je velmi pravděpodobné, že právě v tuto pohnutou chvíli zjistí, že se někdo bude muset vrátit. Jelikož již zápalky nejsou běžnou výbavou domácnosti, tak tahání nejkratší není na pořadu dne a zpět do bojové vřavy je vyslán nejslabší člen smečky – obvykle muž. Ten pak s nervovým tikem a vystouplou žílou na krku, ze které by si kdejaký upír cvrnknul, bere od vědoucí prodavačky zavděk tvrdými rohlíky, poněvadž strouhanka už došla a staré pečivo pak před domem drtí odborně vyjmutou kočičí hlavou. Druhý člen domácnosti zatím prochází prvním stupněm hysterického záchvatu při pohledu na dokonale vykreslené papiláry na vyleštěném okně. Klid. Na chvíli se zastavte a společně se koukněte třeba na uvědomělého monarchu v apartních punčocháčích, kterak zavazuje střevíček rozmazlené feudální dcerce.
• Upozorňujeme, že kapři opravdu nemluví jako Bohdalka a nejmenují se Albertek. Pustit je do volné přírody není udělením milosti, alebrž odsouzením k pomalé smrti. Chcete být milosrdní? Tak z nich raději nadělejte podkovy a dejte si je se salátem. Navíc to děti naučí trpělivosti. Ostatně máloco stmelí rodinu tak, jako společenská hra „Dostaň z tatínka kost“.
• Když jsme u té vody, připomínáme – nekrmte ptactvo cukrovím ani vánočkou. Pokud chcete na Boží hod husu s nádivkou, udělejte to klasicky.
• Může se stát, že vaříte výborné vídeňské knedlíčky a vyjdou vám noky. No a co? To není důvod pro násilí. Ani fyzické, ani psychické. To platí i pro toho, komu to servírujete. Vlastně nic není důvod pro násilí.
• Blikající barevná světýlka jsou zpestřením, tedy pokud nejste epileptik. To vás asi nepotěší, když děti v návalu nadšení zapnou všechny naráz. Každopádně modrý maják u dveří a uniformy v nich nejsou symbolem Vánoc. Tím je klid a mír. Takže nechte výčitky a hádky na 30. února.
• Myslete především na děti. Vážně je jedno, kdo má větší koule na stromečku i jinde, kdo dělal salát nebo kdo zapomněl babičku před domem. I když, pokud jste zapomněli babičku před domem, jste barbaři.
• Jak se čas nezadržitelně blíží ke Štědrému dni a vlastně i konci roku, jsou leckdy lidé podrážděnější. Někteří si neškrtli větu z prvního odstavce a mají pocit, že nestíhají. Jiní z toho, co řekne tchyně na košatost stromečku, protože oni měli vždycky košatější. Z toho, že až teď pochopili, že Houbový Kuba, který bude s dcerou u stolu, není ten tradiční národní pokrm, ale její nový šamstr. Zpomalte. Buďte s rodinou.
• Až toho budete mít dost, třeba proto, že váš naprosto pitomý bratr daroval vašim dětem sadu hudebních nástrojů zahrnující trubky, píšťaly i bubny a budete potřebovat uvolnit stres, máme pro vás radu. Za všechno můžou papírové krabice u modrých kontejnerů. Nejenže sešlapáváním uklidníte nervy, ale vypotíte i nějaký ten vanilkový rohlíček (i když ten nejspíš vyleze póry v suchých kostkách). Navíc uděláte dobrý skutek a pomůžete chlapům z kukavozů, kteří se během svátků budou muset vypořádat s papírovou tsunami.
• Vaječný koňak s rodinou, aperitiv před, digestiv po a přípitek jsou fajn, nicméně „zlejt se i na Štědrý večer jako mužik“ už ne. Plácnete nesmysly, které normálně neříkáte a hned máte tichou domácnost a morální kocovinu. Nebo plácnete někoho jiného a pak se s normální kocovinou můžete probudit jinde než ve své posteli.
• Pozor, ačkoliv je to taková hezká národní tradice, tak neházejte vánoční stromky z oken. Pravda, je to rychlé a nevytvoří to na společné chodbě úhlednou zrzavozelenou hrabanku, nicméně metání borobomb, smrkulí a jedlomin z paneláků je velmi nebezpečné. Pro lidi, zvířata i vozidla.
• Závěrem platí, nedělejte zásadní osobní rozhodnutí pod vlivem vánoční nálady. Vlastně nedělejte žádná rozhodnutí pod vlivem.

A pamatujte, kdybychom se přece jen nemýlili, budeme tu pro vás i během nejkrásnějších svátků v roce. Šťastné a veselé.