Slunce se líně sklání za obzor a prodlužující se stíny sloupů roztínají ulice jako katr kmeny mrtvých stromů. Chodníky vrací energii, kterou do nich sluneční paprsky trpělivě vkládaly během žhavého dne, a chvějící se horký vzduch zkresluje obraz domů chystajících se na soumrak. Vše naznačuje, že ani noc nebude chladnější. Zavřené bytové dveře jsou jako brána do jiného světa. Na klepání ani zvonění nikdo uvnitř nereaguje a vše tone v mrazivém tichu. Představivost jede na plné obrátky a splétá děsivé situace, které se mohly odehrát za tenkou bariérou mezi tady a tam. Přesně tento pocit zažil starší muž, kterému srdce sevřela obava o sousedku, s kterou byl každodenně v družném styku. Poslední dny však přestala vycházet ze svého bytu. Vzhledem k tomu, že jí táhlo na osmý křížek, byly představy toho, co se jí stalo mnohem zlověstnější. Strážníci po příjezdu zkusili zopakovat sousedovu techniku. Zaklepat, zazvonit a přiložit ucho na dveře. Nic. Ticho. Tedy až na mužův hlas, který hlídce předestíral temné scénáře. Před narušením integrity dveří vyzkoušeli strážníci ještě jednu osvědčenou metodu. Vyrazili nikoliv dveře, ale pátrat po dalších informacích. Sousedé jeden po druhém vrtěli hlavami. Ani oni starou paní již nějaký čas neviděli. V posledním bytě, jak velí správné detektivní klišé, nalezli osobu nejpovolanější. Domovníka, strážce pořádku a důvěrníka v jedné osobě. I jemu byla absence ženy podezřelá, nicméně pak odněkud zázračně vykouzlil její telefonní číslo. Hlídka se vrátila před inkriminované dveře, dvojice ušních boltců se přilepila na dřevo a palec vyťukal devět osudových čísel. Dav zatajil dech a očekával melodii z tichého bytu, která by potvrdila nevyhnutelné. Ve filmu se mnohdy vyzvánění ozve z nečekaných míst, jako je chleba, rakev či žraločí žaludek. Tady nic. Po pátém zazvonění však z druhé strany aparátu zazněl rozverný hlas dámy v letech. Ta hlídce poděkovala za projevený zájem a starost a vysvětlila, že se těší plnému zdraví. Aktuálně si užívá dovolené. Nálada mezi přítomným obyvatelstvem se v tu ránu dle slov putimského strážmistra Flanderky dala specifikovat jako 1a. Je zkrátka fajn, když nám osudy jiných nejsou lhostejné.