Podle jedné ze studií ženy snadněji zaslechnou zvuky o vyšší frekvenci než muži. Proto dětský pláč či myší pištění přitáhne jejich pozornost lépe než chrochtající srstnatý nosorožec či jelen v říji (snad s výjimkou v podobě nadupaného Harley-Davidsonu). Těžko říct.
Každopádně právě pronikavý pláč zaujal krátce po hodině polední svědkyni, která doma relaxovala po chutném obědě. Neváhala a svěřila se stálé službě s tím, že k ní otevřeným oknem proudí usedavé lkaní, které nejspíš přináleží batoleti na nedalekém pískovišti. Dodala, že kousek od dítěte měl dlít muž, nejspíše cynický krkavčí otec, který situaci nikterak neřeší a jen hledí. Oznámení to bylo vpravdě závažné, zvláště, když se jednalo o malé dítě, pročež byla ihned vyslána hlídka.
Strážníci po příjezdu skutečně objevili mladého muže pozorujícího dvouleté dítě sedící na pískovišti. Ukázalo se, že není otcem malého křiklouna, ale pouze dočasnou chůvou. Kamarádka si totiž odběhla do přilehlého bytu pro pár metráků nezbytností, které každá maminka pro malé dítě potřebuje. Potomek pochopitelně pocítil nedostatek pozornosti a jal se to dát náležitě hlasitě najevo. Náhradní chůva pláč vytěsnila a se stoickým klidem pouze dozorovala, aby dítě neuteklo, nevyloupilo banku nebo snad neodstartovalo s raketoplánem.
Ukázalo se, že capart byl nezraněn a mimo dvou překousnutých žížal zajedených pískem z krabí bábovičky a soplího make-upu byl naprosto v pořádku. Téměř vzápětí se vrátila i maminka a učinila srdceryvnému pláči definitivní přítrž. Nikomu se nic nestalo (kromě nebohých kroužkovců), nikdo nic nepožil (vyjma písku), proto strážníci popřáli zúčastněným hezký den a odešli.