Roztodivných stížností na rušení klidu ze sousedního bytu přijali strážníci za tři desetiletí bezpočet. Ať šlo o naprosto neoriginální a fádní zpěv a hudbu (případně řev a zvukové efekty), půlnoční klepání řízků, nadšené povzbuzování favorita v kuchařské show či lamentování nad zničením virtuálního tanku zapříčiněným tlupou lam vydávajících se za spoluhráče. Jeden z posledních případů se však zařadil do top ten.
Ručičky již překročily půlnoc a neúprosně směřovaly k hodině mezi psem a vlkem, když na operačním středisku zazvonil telefon. Z druhé strany sluchátka se ozval muž, který oplýval klidem a pohodou asi jako kurátor haptické výstavy porcelánu z dynastie Ming při návštěvě školní exkurze. Poté, co se trochu vydýchal, se svěřil s lapálií, která ho potkala. Nemohl spát. Příčinou spánkového deficitu měl býti sousedovic pes, který měl tu zvláštní superschopnost, že neskutečně chrápal. Chvílemi to mělo znít, jako když Kožená tvář nebo Béda Trávníček startuje přesycenou motorovou pilu a pak zase jako světle modrá ponožka nasátá do hubice vysavače.
Hned, jakmile popadl druhý dech, dodal, že je na čase, aby strážníci to chrápání ukončili. Na všetečný dotaz, jak by si to představoval, lakonicky nabídl dvě alternativy. První, že by se hlídka dovnitř dostala lstí, další pak zněla, že by tam mohla prostě vtrhnout. K jeho zklamání nebyla žádná část plánu akceptována. Na poznámku, že je zvláštní, že majitele psa chrápání neruší, kontroval sdělením, že ti jsou už staří a na rozdíl od něj jim sluch nejspíš neslouží. Ve světle jeho vlastních osmdesáti let to znělo značně pubertálně.
Stálá služba oznamovateli vysvětlila, že chrápání psa je přirozeně jeho přirozeným projevem, byť možná z nepřirozených příčin a nezavdává důvody k zákroku (možná k veterinárnímu, nicméně rozhodně ne k policejnímu). Na to volající připustil, že něco podobného mu sdělil i jeho právní zástupce. Poslední dotaz strážníků směřoval k tomu, zda zkusil sousedy v rozumnou denní dobu kontaktovat a promluvit si s nimi o apnoe jejich domácího mazlíčka. Tedy pokud chrápe právě on. I na toto měl odpověď, která zněla, že nikoliv, ale poslal jim obsílku. Tomuto řešení nemohli strážníci konkurovat, pročež popřáli dotyčnému pokud možno klidný zbytek noci.