Vzhledem k tomu, že v současných dnech stále častěji řešíme v obchodech třenice, a to i doslovné, jsme nuceni udělat nejedné švédské dívce radost a recyklujeme varování.

Vězte, že za hubičku, respektive za buchtičku dostane kouzelný předmět od cizího seniora jen Hloupý Honza (v zahraniční verzi Perseus). Většinou stejně neví, jak se používá nebo ho ztratí, zatímco vysmátý poťouchlý stařík do sebe hází laskominy hlava nehlava. Pokud vám v příšeří podzemních garáží někdo z otřískané dodávky nabízí zakňaktel, kapesní urychlovač částic, bez kterého by nebyly Vánoce to pravé ořechové nebo třeba zbrusu novou brusku, je to podezřelé. Hodně podezřelé. Je pravděpodobné, že jste koupili kradené zboží nebo sádrový odlitek vhodný leda jako těžítko. Klidně si pak dejte před jméno stejný titul, který má výše zmíněný venkovský pecivál.

Když seberete odvahu, potlačíte agorafobii a vnoříte se do útrob některého z obchodů, je třeba si uvědomit zásadní pravidlo: pokud nemáte v dokladech napsáno Chuck Norris (což asi nemáte), je nošení peněženky (a zmíněných dokladů) v zadní kapse kalhot nejen známka punku, ale hlavně čirý nerozum. To platí i pro různé kabelky, batohy, plátěné tašky i síťovky. Někdo říká ruku na srdce, my říkáme ruku na peněženku.

Když už musíte, jako fakt musíte, mít peněženku v zavazadle, tak jej mějte vždy u sebe. Odložit si kabelku Galvin Kein, na kterou protivná švagrová tak závistivě kouká, do vozíku a vyrazit do regálového bludiště, je nejen nerozum. To je úplně normální pitomost. To už můžete nechat peněženku na pultu s mořskými plody doplněnou cedulkou „Daruji obnos za odnos“.

Nejednomu vilnému muži jistě polechtá notně povadlé ego, když se o něj začne v zapadlé uličce otírat peroxidová blondýnka s vypelichaným norkem kolem krku (není tím myšlen manžel). Šance, že ji dotyčný zaujal svým neodolatelným šarmem, podpořeným lvím pižmem je naprosto, ale naprosto minimální. Spíše ji zaujal sjezd národních velikánů v jeho šrajtofli. Ježkovy zraky, nejsme v americkém filmu.

Pro mytické rytíře byl středobodem vesmíru specifický pohár (pro nedouky – ne, nešlo o Stanleyův ani Ohnivý pohár). No, a pro mnoho kupujících je svatým Grálem předvánočních nákupů veka, vánočka nebo vajíčka v akci (VVV). Nicméně ani poslední kus v koloniálu nikoho neopravňuje k nadávkám, zastrašování či snad dokonce fyzické inzultaci soka. Je to nejen nedůstojné těchto i jiných dnů, ale většinou i nezákonné.

První dodatek k bodu výše: Smetanu (nikoliv Emmu) obvykle slízne skladník ze šroubárny šeptaje „Duobus certantibus tertius gaudet“.

Může se stát, že se vám v obchodě něco fakt moc líbí, ale z nějakého důvodu nemáte dost peněz. Ne! Ať vás to ani nenapadne. Beztak vás chytí, pokuta je většinou stejně vyšší a z ostudy máte kabát (dle víry, kterou jste uvedli sčítacím komisařům, pak skončíte v pekle, reinkarnujete se jako sliznatá ryba nebo vám seberou titul Velkého Vonta).

Pokud někdo bere na bojiště i děti, měl by být dvojnásob ostražitý. Pro potěr je návštěva obchodu totéž, co exkurze transylvánské delegace na transfuzním oddělení. Pamatujte, že hvízdání bezpečnostního rámu či těžká ruka ochranky na rameni vánoční pohodě zrovna nepřidá.

Jestliže si z nějakého důvodu nedržíte poblíž zavazadlo ani manžela s vůní lva, držte si určitě potomka. Vybavte ho KPZ, domluvte si hesla, mrtvé schránky a místo setkání. Nejlépe u informací nebo pokladny. Pokud zůstanete s otevřenou pusou sledovat Souboj titánů o VVV a dítě se začne plazit pod regály, pronásledujíc plechovku fazolí, stačí pak poslouchat hlášení: „Stará Blažková, nechť si laskavě vyzvedne haranta na informacích. A zaplatí ty fazole“.

Herecký lord prohlásil moudro: „Stejně největší radost udělá takový dárek, který člověk vyrobí sám – pro druhého z lásky.“ A měl pravdu. Lakovaný samorost rozhodně potěší víc než obří televize, na který jste si v návalu sváteční nálady vzali stejně obří půjčku. Samorost vám zůstane hodně dlouho, stejně jako ta ultravýhodná půjčka za nejlepší úrok, podepsaná vlastní krví chlapíkovi v myslivecké kamizole.

Pokud váháte, zda podlehnete psím očím svého potomka a pořídíte mu živý dárek, tak to dobře zvažte. I když dítě horuje, jak se bude o štěně, mokrého rypouše, suchého gremlina či mláďátko goa´ulda starat, pomněte, že slíbit není hřích. V lepším případě ho po měsíci budete chodit venčit vy (nebo goa´uld vás), v tom horším skončí na ulici. Zvíře, nikoliv potomek.