Snad každé malé dítko dnes již ví, v čem je zádrhel, když secí stroj sice chodí dobře, ale neseje. S podobnou lapálií se museli ve večerních hodinách vypořádat i strážníci. Tma již bezpečně převzala vládu nad ulicemi navzdory zoufalým snahám posouvat čas a televizní zprávy začaly chrlit svou pravidelnou dávku antiantidepresiv namixovanou z pomačkaných plechů, silikonu, botoxu a koťátek, když na operační středisko stálé služby zavolal muž a nahlásil stojící vozidlo. Na tom by nebylo nic zvláštního, neboť u nás to kolikrát stojí víc než u Devíti křížů, a to je co říct, nicméně svědek upřesnil, že tím přibližovadlem je elektrický vozík i s bezradnou uživatelkou.
Hlídka tedy vyjela na místo, aby zjistila, kde se stala chyba. Po příjezdu skutečně nalezla nešťastnou ženu sedící na vozíku, který jí měl ulehčit život, avšak na místo toho se začal chovat poněkud macešsky a trucovat. Dáma uvedla, že si stroj vesele bzučel do mušího rytmu „bzzzzzz“ a přibližoval ji k domovu, když tu najednou uprostřed cesty ztichnul jako školní třída, když se suplující učitel zeptá, jestli byl nějaký domácí úkol. Na rozdíl od třídního stávkokaze už ani necekl.
Strážníci pokývali vědoucně hlavami a s jistotou mechaniků stáje McLaren konstatovali, že došla šťáva a baterie je vybitá. Nebyla. Indikátor nabití zářil jak vánoční kamion vezoucí otylého seniora v červeném hubertusu a cukr v lahvích. Ať hlídka zkoušela vše, co znala o opravách elektrických vozíků, od hypnotizování až po sofistikované zahýbání dráty, stroj byl pořád statickým křesílkem s kolečky. Polstrovaným, ale stále jen křesílkem. Sice se na něm dobře sedí, ale nejede. Což je u pojízdného vozíku dost zásadní problém.
Nakonec zkusili poklepat na motor a jeho různé části, což byla sice metoda, která pomohla Anakinovi nastartovat kluzák, ale na tak složitý mechanismus jako byl elektrický vozík to zkrátka nestačilo. Strážníci se museli sklonit před technologickým pokrokem, vrátit se o desítky let zpátky a tlačit. Pro přesnost uvádíme, že pokus nastartovat vozík roztlačením jako auto, by mělo podobný úspěch jako roztáčet pračku. Ulicemi tak vyrazilo pomalu jedoucí procesí, které sice nešlo tak svižně jako paní Müllerová vezoucí válečného invalidu na Bělehrad, nicméně nakonec dovezlo ženu bezpečně až domů, kde si ji převzali rodinní příslušníci.