V době, kdy odjížděly poslední noční autobusy, v normálních dobách zvané divadelní, se na tísňovou linku obrátil muž, který se důvěrně svěřil s poznatkem. Bohužel začal tak rozvláčným způsobem, že než by řekl kombajn, bylo by po žních. Nakonec se z něj podařilo sérií šikovných, na tělo kladených otázek vydolovat informaci, že na jednom z domů nalezl otevřenou rozvodnou skřínku, jejíž útroby by mohly leckomu způsobit šok. Jemu naopak způsobila šok skutečnost, že když se rozhodl o toto zjištění podělit s majitelem dané nemovitosti, vzal to baráčník poněkud nelibě. Což bylo dost podivné, jelikož do hodiny duchů chybělo ještě téměř osmdesát minut a v televizi běžel jen třetí tisícovku načínající díl seriálu. Následně se ve vyprávění vrátil zpět ke stylu kombajn. Začal se dělit o zážitky, co ho ve kterém městě markrabství moravského potkalo za peripetie, a jaké to mělo následky. Opakované upozornění na situaci, že již několik minut volá na tísňovou linku, vzal poněkud dětinsky. Urazil se a zavěsil s douškou, že pokud to druhou stranu nezajímá, tak jí to neřekne a umře hloupá. Když hlídka posléze zabrousila do příslušné ulice, trvalo jí za použití sofistikovaného nástroje v podobě kleští uzavření inkriminovaných dvířek přibližně čtyři vteřiny.