Ostatně i obchodní cestující firmy Kolaloka & syn se před noční výpravou řádně informoval od místního amatérského meteorologa na lokální teplotní zvyklosti, načež se logicky vybavil příslušným oděním.
Proto hlídku poněkud překvapila vetchá stařenka, která v době, kdy byla ručička na půl cesty ke čtvrté ranní hodině, bloumala po ulici jen chabě oblečená. Řídký pletený svetřík byl sotva dostatečnou ochranou proti mrazu, když i kosové připomínali spíše nafouklé černé koule s nožičkami. Strážníci tedy u staré dámy zastavili a jali se pátrat po důvodu, který ji vyhnal do mrazivých ulic.
Jelikož již zpočátku působila poněkud roztržitě, poskytli jí útočiště ve voze a dali vyhřívání na maximum. Na dotaz, kam dáma jde, uvedla lakonicky, že domů. Strážníci to tedy zkusili obráceně a zeptali se, odkud jde, přišla opět všeříkající odpověď, že přeci z domu. Tato ulička se ukázala býti slepou, a tak hlídka zkusila zjistit, jak se dáma jmenuje, ale tam narazila úplně.
Strážníci tedy navodili pohodovou atmosféru, naladili rádio na klidnou muziku a porušili základy slušného vychování, neboť začali pátrat po datu ženina narození. Postupnými dotazy se jim to podařilo a ukázalo se, že se žena narodila již v roce, kdy bohužel skonal poslední známý exemplář vakovlka. Pak už nebyl problém dopátrat všechny ostatní nezbytné údaje. Strážníci tak odhalili, že žena bloumala jen pár metrů od svého bytu. Tím však pátrací anabáze bohužel neskončila. Když dáma vyrazila na brzkou pochůzku, nevzala si klíče.
Zatímco si žena spokojeně hověla ve služebním voze, poslouchala klavírní etudy a nezávazně klábosila s jedním ze strážníků, ostatní pátrali po jejích příbuzných. Objevili hned dvě dcery. Obě žily nedaleko města. Strážníci tedy zvolili jednu adresu a vyrazili. Jak to tak už bývá, byla to přesně ta adresa, kde zvonek zněl naprázdno. Staré dámě to zjevně nevadilo a cestu autem a poslech muziky si spokojeně užívala. Druhá volba již byla úspěšná, a když ručička slavnostně překročila čtvrtou hodinu, byla stařenka v rodinném kruhu.