Kombinace přírody a techniky dokáže někdy způsobit notné problémy. Krátce před hodinou polední zavolala na stálou službu poněkud rozhořčená žena a požádala strážníky o pomoc s kolem, až pojedou kolem. Strážníci jeli a jali se zjišťovat, co se stalo. Žena chvějícím se prstem ukázala na postarší ležící bicykl a sdělila, že byl původně postavený ve stojanu svisle. Když se vrátila z obchodu, zjistila, že stroj dlí v horizontální poloze.
Na tom by nebylo nic divného, neb foukalo tak, že méně zdatní ptáci raději chodili pěšky. Žena s povětrnou hypotézou souhlasila a uznala, že pád byl nejspíš způsoben právě touto přírodní silou. To ji však netrápilo, neboť přední kolo kola, které bylo původně ve stojanu, mělo stále ten správný tvar nejen z profilu, ale i z ánfasu. Co jí však vyrovnalo rty do pevně sevřené linky (prokládané mírným poklesem koutků pro zdůraznění smutku), bylo vyosení kola zadního. Ostatně z historie víme, co dokáže takové vychýlení osy. Již Buml František přece říkal, že doba ledová, je doba ledová.
Tak a teď přijde na řadu ta technika. Podle ženina odhadu zadní kolo přejelo některé z aut na parkovišti. Které, těžko říct, ale jedno z nich určitě. Nebo jiné. Strážníci chvíli kolo kola pozorovali a pak vznesli spásný dotaz, zda bude bezradná cyklistka trvat na sterilně úředním postupu se všemi možnými známými i neznámými nebo nechá řešení na nich. Dotyčná dáma se na okamžik zamyslela, načež vyhodnotila, že druhá varianta s kolem ji kol kolem nic nestojí.
Hlídka kromě úsměvu vykouzlila ze služebního vozu nářadí a vcukuletu zadní kolo demontovala. Trochu tlaku, protitlaku („ti“ je důležité, kečup by moc nepomohl) a nátlaku způsobilo, že ráfek získal zase svůj původní tvar a přestal se třít o blatník jak zvrhlý vilník o cestující v přeplněné tramvaji. Plynulý (rozuměj plynulý přiměřeně ke stáří bicyklu) pohyb kola zapůsobil téměř magicky a zvedl ženě nejdříve jeden koutek a následně i ten druhý. Dokonce i zuby na chvíli zazářily. Ale jen na chvíli, takovou radost zase neměla.
Od nahlášení události do zprovoznění uplynulo pouhých sedmnáct minut, což je sice o šestnáct minut a padesát osm vteřin za světovým rekordem, avšak to již náladu nikomu nezkazilo. Prostě taková drobnost a bez papírování.