Slunce konečně rozpalovalo ulice a dělalo z nahých plžů, kteří se po ránu zakecali a zapomněli ukrýt, sušené nahé plže, když operační středisko přijalo žádost o zákrok. Nedaleko frekventované silnice se měla povalovat osoba, pravděpodobně mužského pohlaví. Kromě naskakujících puchýřků od mravenčích kousnutí a místní varianty supů v podobě stahujícího se hejna mlsných holubů hrozilo především to, že se chlapík z náhlého popudu zvedne a vběhne (no, spíš se vpotácí) někomu pod kola.

Těžko říct, zda měl muž šestý smysl, protože ostatní měl zjevně v útlumu, nicméně když se hlídka přiblížila na dohled, zvedl hlavu a zamžoural jejím směrem. Chvíli analyzoval (nebo spal s otevřenýma očima), načež přerušil konečnou fázi lihové autodestrukce, stylizoval se do plže (naštěstí ne nahého) a prošel zkrácenou evolucí. Kousek se plazil, pár pídí pelášil po čtyřech, chvíli po třech až dvou a vše zakončil poměrně zdařilou transformací do obstojně vzpřímeného primáta. Strážníci pokračovali v dostatečné vzdálenosti za ním, aby ho snad prudkými pohyby nevyplašili a on neudělal nějakou hloupost. No, udělal.

Ve chvíli, kdy míjel zaparkovaný kamion, zhodnotil, že evoluce na sluníčku již bylo tak akorát. Ačkoliv nedostatkem vnitřních tekutin rozhodně netrpěl, spíš překypoval, sušák už se zjevně blížil. Z mikiny vytvořil jakýsi provizorní polštářek, aby ho netlačila hlava, načež všemu nasadil korunu a ulehl do spásného stínu pod kola mnohatunového kolosu. Člověk nemusí být znalec, stačí, že na svátky někdy louskal vlašské ořechy, aby vytušil, že vklíněná hlava klín nenahradí. Strážníci klín klínem nevyráželi, ale úplně normálně muže zpod auta vyšťouchali. Slavnostně mu oznámili, že se dostal do užšího výběru kandidátů pro Darwinovu cenu, ale vítěz se během jejich služby vyhlašovat nebude. Poté ho poslali do těch správných míst. Konkrétně do místa bydliště. Tam také bezpečně dorazil.