Tak jako se obraz skládá z jednotlivých, byť drobných, tahů, tak i práci strážníků dotváří drobnosti a na první pohled triviální činy. Není to vždy jen o chycených pachatelích, první pomoci nebo drsné akci. Naopak. Když se na strážníky obrátila seniorka, která neměla dost sil zvednout svého postiženého syna do postele, byli tam během pár minut. Co byl pro seniorku téměř nesplnitelný úkol, měli hoši v uniformách vyřešeno v cuku letu. Když odjížděli, hověl si už muž spokojeně v peřinách. Další zdánlivě nicotný zádrhel, který mohl zoufalým pořadatelům notně zkomplikovat vánoční jarmark, strážníci vyřešili obratem ruky. Po kuropění briskně sehnali řidiče několika aut, která stála, kde neměla. Ti vozy ihned přeparkovali a na jejich místě tak mohly být, ku potěše koupěchtivých zákazníků, vztyčeny stánky s rozličným rukodělným tovarem. Na strážníky se posléze obrátil muž s poněkud netradiční žádostí. Předchozí noci krapet požil, a teď si před jízdou nebyl zrovna jist možným zbytkovým alkoholem. Požádal tedy, zda by si nemohl dýchnout. Mohl. Zodpovědnost se musí podporovat. Dechová zkouška byla negativní, a tak řidič odjel alespoň pozitivně naladěn a s klidným svědomím. Kontaktování majitele vozu s otevřeným okýnkem byla již jen taková rutinní záležitost, která snad ani nestojí za zmínku.