Strážníci sedmadvacetiletého muže zpozorovali již z dálky, jelikož poskakoval a vibroval v rytmu virtuální hudby. Muž, který přijel ze svérázné severomoravské uhelné oblasti, vůbec netušil, jak se octnul na Hané, ani co tu dělá. Protože se nejednalo o osobu v pátrání a poskakování (byť na neexistující muziku)není protiprávním jednáním, byl chachar pouze nasměrován na nádraží. Odjezd si však vzápětí rozmyslel a vyrazil zpět do víru našeho města, respektive do části zbouraného ghetta. O čtyři hodiny později se objevil na rušné výpadovce z města, kdy svým tancem zastavil auta v obou směrech. Po spatření hlídky ladně skočil do příkopu a vyčkával. Když v podobě strážníků získal posluchače, spustil podivín srdceryvný životní příběh, hodný zfilmování, zakončený sdělením, že je na perníku. Vzápětí na místo přijela hlídka republikové policie, kterou volal jiný ze svědků. Se změnou uniforem přišla i změna příběhu. Dle nové varianty muž tvrdil, že byl na tripu přepaden neznámou entitou a snažil se stopnout vozidlo, které by ho zachránilo a odvezlo zpět do města. Hlídka PČR si „případ“ převzala a strážníci projeli trasu údajného přepadení, avšak nic podezřelého neobjevili. Další blízká setkání s tímto mužem se ten den již nekonala.