K půlnoci chyběl ledva pověstný krůček a venkovní teploměry tvrdošíjně odmítaly uznat plusová čísla. Počasí, že by vořecha nevyhnal. Přesto se povedlo psovodovi vylákat rozmrzelého psa z vyhřátého vozu. Na rozdíl od páníčka nepotřeboval chlupáč v takovou chvíli pozřít silného turka, aby se dostal z režimu standby do ostrého módu. Šest nohou křupajíce po krystalcích ledu pak vyrazilo do příšeří temného parku. Trvalo jen pár desítek úderů srdce a pes zůstal zamyšleně stát. Už to vypadalo na nejkratší hlídku toho večera, když zpozorněl i psovod. V temnotě, stěží porcované lampou, se cosi hýbalo. Mdlému pouličnímu, respektive poparkovému světlu nabídla nezištnou pomoc policejní baterka a dopadla na podivný stín. Na první pohled to vypadalo jako kanec obalený listím, trávou a stoletým mechem hledající lanýže. Kde by se však v parku vzaly lanýže, že. Druhý pohled nicméně odhalil, že nešlo o divočáka, byť by to byl statný kus, hráči deskovek zvaný Praotec Kňour, ale o mužského zástupce lidského druhu, který využíval všech končetin k trhavému pohybu dopředu, do boku, a tu a tam i dozadu. Psovod s parťákem, který nechápavě kroutil hlavou, divého muže zastavili, což nebyl žádný problém, anžto mu zjevně došla energie a zastavení přijal téměř s vděčností. Načež si lehl. To zase kvitoval s povděkem pes a napodobil jej. Světlo baterky následně ukázalo, že se muž zjevně snažil hledat obličejem nejen lanýže, ale vlastně cokoliv, co bylo ukryto pod dlažbou. Kdo měl v tu chvíli navrch, by bylo jasné každému, kdo v mateřské škole dokázal rozlišit pojmy tvrdý a měkký. Na místo setkání tří druhů vzápětí dorazila i druhá hlídka a společně poskytly zraněnému první pomoc. Ačkoliv muž bydlel jen pár metrů od místa nálezu, byla vzhledem k množství jeho proher s gravitací a absenci kohokoliv, kdo by se o něj doma postaral, přivolána sanitka. Muž se zpočátku zdráhal vzdát svůj kančí závod tak blízko cíle (na skutečnou potyčku nezmobilizoval ani zbytky sil, takže to chvíli vypadalo jakoby se kotě snažilo utlapkat ankylosaura), leč v teple sanitního vozu začal pomalu tát jako adventní svíce a na tváři se mu rozhostil krvavý úsměv. Ještě před příjezdem do nemocnice sladce spal. Lze předpokládat, že na ostrý start bude potřebovat těch turků nejmíň cisternu.