Když se ve městě zaběhne pes, je velká šance, že skončí pod autem. To se v jednom z případů taky stalo. Vše začalo, když před branami noci zavolal na stálou službu mladý muž a podělil se o informaci, že mu na rohu vzal roha černý pes i s vodítkem. Podle pubertálně přeskakujícího chraplavého hlasu byl páníček buď fanouškem hokejových Beranů a snažil se je marně dotlačit k nějakému vítezství nebo se pokoušel zastavit psa v rozletu (respektive v rozběhu). Obé se ukázalo jako marná snaha.
Strážníci sdělení přijali s tím, že pokud někde v příšeří uprchlíka zahlédnou, zkusí ho lapit. Což bylo v tu chvíli minimum a vlastně i maximum toho, co mohli slíbit. O pouhé dvě J.B. Fletcherové a rozjásanou reklamu na vložky později, vytočil vytočený občan tísňovou linku, přičemž poněkud rozhořčeně oznámil, že jakýsi nezdárník uvázal ve dvorním traktu psa, a ten celý díl štěkal. Pak uraženě ztichl. Volající, ne pes. Hlídka vyrazila prozkoumat příslušnou lokalitu, leč, jak už to tak bývá, pes ani nehlesl. Kdo někdy hledal psa plnícího si bobříka na temném sídlišti, ten ví, že je to jako hledat dobrovolníka na úklid po párty. Narazíte na něj jen náhodou, a jen proto, že nestihl včas utéct.
Strážníci nějakou dobu procházeli kolem aut sporadicky ozářených poblikávajícími lampami, když tu u jednoho z nich zahlédli černočerný flek narušený rozšlápnutou jahodovou žvýkačkou. Růžová placička se však začala pohybovat a po chvíli se k ní přidalo i potěšené frenetické zametání v zadní části stínu. Pes. Černý. A s vodítkem. Během vítání se ukázalo, že tuláka nikdo nechytil, alebrž se chytil sám. Při útěku se mu vodítko zakleslo okolo kol stojícího auta, čímž mu znemožnilo vběhnout do vozovky. Pes nějakou dobu ostentativně protestoval a upozorňoval na odvěký konflikt mezi technologií a přírodou, načež to vzdal a trucovitě zmlknul.
Pár minut od nalezení si ho již přebíral šťastný majitel a slzy i sliny štěstí tekly proudem. Dokonce ani na obvyklé výčitky nedošlo. Alespoň ze strany páníčka. Pes se tvářil dost nakrknutě.