Jednou z činností, které strážníci dělají poměrně pravidelně, je poskytování svalových pletenců těm, kterým se obdobného benefitu nedostává. Tím není pochopitelně myšleno vystavování naolejovaných těl, vánoček či mazanců (což je mimochodem jen rozdílná forma stejného těsta) na dámských rozlučkách se svobodou a večírcích daňových poradkyň. Zkrátka jsou mezi námi tací, kteří by rádi svého blízkého dostali zpět do postele (křesla, ušáku, otomanu, židle), ale nemají na to fortel ani fígl. Kromě prostého aktu, kdy hlídka nabídne externí svalstvo a zvedne zvednutím dotyčného náladu, obvykle provede i kontrolu jeho zdravotního stavu. To se vyplatilo i v zatím posledním případě.
Na strážníky se obrátila vetchá žena s tím, že její choť sklouznul po zrádném a kluzkém přehozu divanu, načež zůstal nezraněn sedět na podlaze. Vzhledem k její chabé tělesné konstituci ho nebyla s to dostat zpět, ač se o to snažila, seč mohla. Táhla, táhla, ale nevytáhla. Pro strážníky nebyl problém podat nemohoucímu muži pomocnou ruku. Ba co víc, podali mu hned čtyři a než se nadál, byl opět v sedle, respektive na posteli. Jako vždy v takových případech se strážníci rozhodli zkontrolovat mužův stav. Zdravotní, všechny ostatní byly podružné.
Na scénu tak přišel oxymetr i tlakoměr. A ejhle, hodnoty nahlásily, že něco není v pořádku. Co hlásily přístroje, vzápětí potvrdil i vizuální pohled a nevizuální poslech. Bylo jasné, že na své posteli v ten den muž příliš nepobude. Hlídka obratem přivolala sanitku, která si pacienta odvezla do nemocnice na vyšetření. Potvrdilo se tak, že je jen dobře, když strážníci nepostupují rutinně a mechanicky.
Holt, ikonická slova seniorky žijící na okraji lesa v roubeném karavanu s nízkou uhlíkovou stopou a vlastním pohonem, obklopené pár zkornatělými kamarády, proradnou kočkou a metamorfovaným čuníkem již neplatí beze zbytku. Mít jen svaly a žádné čáry prostě nefunguje. Chce to krapet obojího.