Služební vozy jsou vybaveny na spousty alternativních nestandardních událostí, se kterými by se mohli strážníci setkat. Od záchranářských batohů, přes teleskopický žebřík, balistické vesty, páčidlo, sekeru, magnet na lovení neplavajících klíčů, házecí pytlík na lovení sklíčených neplavců, až po plyšového mamuta na zklidňování rozjitřených dušiček. Na něco však strážníci nemají nejen výstroj, ale hlavně kompetence. To se potvrdilo, když přijali dvě oznámení z opačných konců rodinného spektra.
V prvním případě zavolala na operační středisko matka jistého pubertálního výrostka. Žádala o zákrok strážníků, neb sotva ochmýřený jinoch odmítl jít do školy na praxi. Jako důvod uvedl, že se mu prostě nechce. Tečka. Zameteno, šmitec. Na závěr předložil jednočlenné porotě neprůstřelný argument, když sdělil, že nedávno vyšlo nové Diablo. Obhajoba končí. Strážníci ženě vysvětlili, že bohužel nemají zákonné páky, jak mladého pána donutit přestat sbírat virtuální zkušenosti a začít naopak shromažďovat ty reálné. Nicméně vypnout wifi by možná pomohlo.
Netrvalo dlouho a na stálé službě opět zazvonil telefon. Tentokrát byl na druhém konci virtuálního drátu muž v plně produktivním věku. Vyrovnaným hlasem školačky na interaktivní výstavě pavouků se jal stěžovat, že šel přes celé město navštívit matku, a ta mu odmítá otevřít dveře a pustit ho dovnitř, přičemž on s ní potřebuje fakt nutně mluvit. Po chvíli se krapet uklidnil a požadoval příjezd hlídky, která by přinutila matku otevřít a komunikovat s ním.
Následně vysvětlil, že jsou v patové situaci, neboť s ní hovořil jen telefonicky, což považuje za nedostatečné. Ona s ním zase nechce mluvit v betě přes dveřní kukátko z oka do oka, natož v plné verzi z očí do očí. I v tomto případě museli strážníci s politováním konstatovat, že uniformy nemohou (a ani nechtějí) nutit ženu, neřkuli maminku ke komunikaci, když sama nechce. Synkovi doporučili cestu domů, během které se zklidní a posléze vyčkat na lepší konstelaci hvězd a větší ochotu druhé strany vést dialog.