Když kdysi jeden chlapík trapně postával pod hvězdnou antickou oblohou na prázdné pláži, kde se měla konat skvělá párty se spoustou holek v prostěradlech, na kterou ho pozvali ostatní filozofové a pronesl větu „fide, sed cui fidas, vide“, netušil, že se alespoň tím zapíše do dějin pod kolonkou neznámý autor. O tisíce let později se vyřčeným moudrem měl řídit i důvěřivý venkovan, neboť zvláště v dnešní době je to s pravdivostí informací dost na štíru. Ale od začátku.

Bylo podobné hvězdné nebe jako tenkrát, když tu se na služebnu dostavil poněkud rozrušený muž a začal se svěřovat se svými obavami. Před pár hodinami projížděl kolem opravovaného chodníku a pohled mu utkvěl na starých dlaždicích s obvodem sto dvacet centimetrů, které doposud spořádaně ležely v písečném loži. I zastavil a zeptal se opodál stojícího muže, zdali si ty dlaždice může vzít, neboť by se mu hodily nejen do krámu, ale hlavně na dvůr. Postávající osoba v montérkách pokývala souhlasně hlavou. Spokojený muž, který si evidentně nepamatoval, jak dopadl inspektor Clouseau po dotazu, zda si může pohladit psa majitele bavorského hotýlku, vyrazil k domovu pro výbavu. Připojil vozík, do něj naložil krumpáč a spěchal zpět, aby ho snad někdo nepředběhl. Mámo, takové terno.

Postupně vyloupal betonové placičky s fortelem pacholíka cupujícího seniorce perníkovou střechu a naložil náklad na vůz. V tu chvíli kolem procházel jiný muž, který mu začal spílat do zlodějů s tím, že je pracovníkem stavební firmy a dá vše k soudu. Srdce Bořka stavitele opustilo oblast hrudníku a zastavilo se až v okolí třísel. Ukončil nakládání a ostošest uháněl na strážnici, aby se s touto prekérní událostí svěřil a zjistil, zda už je to u soudu.

Pokerová tvář službukonajícího strážníka, kdy se nehnula ani brva, dávala tušit, že je situace vážná, ne-li kritická. Muž celou dobu sledoval špičky svých bot, jinak by si všiml pobavených jiskřiček v očích. Dostalo se mu rady, aby nejprve zjistil na obvodním oddělení, zda již bylo podáno trestní oznámení, které bude předcházet soudní při, a pak se společně sejdou na místě činu. A jak se domluvili, tak se i stalo. Muž chvatně dorazil na policejní služebnu, kde o něm již věděli a po krátkém motivačním rozhovoru ho nasměrovali zpět k opravovanému úseku.

Zde již čekali strážníci, za jejichž bedlivého zraku dlaždice opustily vozík a vrátily se zpět do písku. Muži bylo doporučeno získat je přes den oficiální cestou, načež tento urychleně odjel z města, než si to snad někdo rozmyslí. Dělníci byli ráno dost překvapeni, kdo byl v noci na brigádě a ušetřil jim práci s loupáním.

Inu věř, ale komu věříš, měř.