Pěší hlídka měla za sebou obchůzku po nádraží a nasměrovala si to k obchodnímu domu, aby zkontrolovala pouliční povaleče povalující se po ulici. Právě procházela zkratkou kolem kas, když zaslechla verbální dálkovou komunikaci mezi pokladními, doplněnou pažními signály. Ta obvykle spočívá v dotazech typu, zda je cyclanthera pedata stále v akci, a jaký kód má bosňák (myšleno pečivo, nikoliv obyvatel Sandžaku). Následují většinou stejně hlasité odpovědi – ano/ne/zeptej se Božky a nula dva pět čtyři.
Tentokrát se však otázka vymykala standardu a spočívala v tom, zda ke vzdálené pokladně došel ten chlap s lahvemi. Nedošel. Panika. Při pohledu na uniformy dámy za kasou pookřály a jaly se vysvětlovat, co se stalo. U jedné pokladny v tu nejméně vhodnou chvíli začalo stávkovat udělátko na odstranění bezpečnostního kódu. Nebo nastal jiný neidentifikovatelný problém. Pro urychlení byl slušně oděný zákazník expedován k jiné pokladně, kde by byly láhve alkoholu a elektronika úspěšně osvobozeny od magnetické oprátky. Muž však výpravu pojal po svém a s pohledem pevně upřeným před sebe jak řidičky před přechodem pro chodce cílovou stanici minul a kvapně pokračoval k východnímu východu.
Na rozdíl od policejního praktikanta Hlaváčka již měli sice strážníci zkoušky za sebou, nicméně i tak se rozhodli procvičit stíhání během. Během chvíle byli na parkovišti a tam zahlédli nepoctivce, kterak sedal do auta a hotovil se vzít nohy na ramena, respektive na pedály. Nejen modří již tuší, že neodjel.
Následovala ukázková studie lidských emocí od překvapení přes úlek, až po stud. To vše doplněno barevnou škálou obličeje od bílé přes hráškově zelenou, až po malinově červenou. Muž následně doznal naivitu a nelegálnost svého konání a zboží si odkoupil. Pochopitelně s náležitou přirážkou za krádež.