Na město již padla tma, když na stálé službě zazvonil telefon. Na druhé straně sluchátka se ozvala žena, která se svěřila s drobným problémem. Na procházce narazila na umolousaného psa. I zželelo se jí tuláka a vzala ho domů, kde mu poskytla náležitou péči v podobě bublinkové koupele. Nádavkem mu ošetřila zranění na tlapce. Po wellness by potřebovala vědět, kam Trampa předat. Strážníci ji pochválili za dobrý skutek a dohodli se, že udělají telemost s útulkem. Jak řekli, tak udělali. Spojili se s pracovníkem, který ochotně přislíbil, že si navoněného chlupáče vyzvedne.
Prvním zrníčkem v jinak fungujícím soukolí byla skutečnost, že nálezkyně neměla označený domovní zvonek. Strážníci tedy opět zapůsobili jako spojaři a ve chvíli, kdy pracovník útulku dorazil na místo, zavolali ženě, že může psa s klidným svědomím dopravit před dům. V tu chvíli se to celé pokazilo.
Drobně mrholilo, muž podupával před vchodem a vyhlížel zásilku. Po pár minutách se rozsvítilo na chodbě a z domu vypochodovala postarší dáma s naondulovaným pudlíkem. Úplný Brandon Walsh psího světa. Každý chlup své místo, vůně živých květů, mašle barvy staropanenská růžová a čumáček hezky nahoru. Prochladlý muž slušně pozdravil a jal se chápat pudla. Psík i panička vytřeštili oči. Zatímco gaučák stáhnul ocas mezi nohy, dáma zkušeně parírovala deštníkem, načež přešla do kabelkového protiútoku. Když psík zjistil, že je sok zahnán do kouta, sebral odvahu a přidal se do souboje. Muž využil okamžiku, kdy madam popadala dech a pudlíka zaujal vlastní rozkrok a urychleně vysvětloval, že nejspíš došlo k omylu, neb si jde do domu vyzvednout od jedné ženy psa, aby ho odvezl do útulku.
To dámě potvrdilo, že jde o rafinovaný pokus dostat se k psovi, v těle jí vzplál nový bojový žár a transformovala se do hanáckého vtělení Boudicy. Ve svatém zápalu parafrázovala slova prostoduché venkovské dívky s falešným copem a ultra pevnou sklovinou: „Koho jste potkali, co vám to nalhali? V domě jen jedna žena pejska má, a to jsem já!“ Následovalo další kolo vysvětlování, které strážkyni trochu obměkčilo, nicméně skutečně jen trochu. Pod namířeným deštníkem doprovodila nebohého muže do výtahu a vyjela s ním až k inkriminovanému bytu. Tam konečně došlo k hromadnému setkání ženy, ženy, psa, psa a muže.
Sebranec nakonec skutečně putoval do útulku a dáma mumlajíc cosi o podivínech, vyrazila na večerní procházku. No, a strážníkům se dostalo poněkud ironického poděkování za vskutku zajímavé večerní nadělení.