Pokud se někdo v přítmí plíží kolem zaparkovaného bagru jako vlk kolem domku tří rozličně stavitelsky zdatných prasátek, je to vždy podezřelé. Buď ho k tomu žene potřeba se něčeho zbavit nebo naopak něco získat.
Právě takový podivný chlapík a hlavně jeho zvláštní činnost zaujala svědka, který se pak se svým podezřením svěřil strážníkům. Na místo tedy vyrazila hlídka, aby prověřila, zda se někdo nechce obohatit o bagr. I když, ukrást bagr není stejně heroický výkon jako ukrást tank. Po příjezdu strážníci obklíčili zmíněný pracovní stroj tak dobře, jak to jen ve dvou šlo a pozvolna ho obcházeli. Zpoza bagru se ozývaly jakési těžko identifikovatelné zvuky a šustění igelitu.
Hlídce se maně v hlavě zjevila slova písně bezvlasého barda s banjem „klofen vogel klofen igelitische futral“. Za bagrem však nebyli vrabci pořádající svačinku zapomenutou bagristou, ale opět slovy kultovního zpěváka „Helmut von sajrajt“. Dlel tam muž, mimochodem stará známá firma, s nosem zabořeným do igelitového pytlíku jak medvídek Pú do džbánku s medem. Že nešlo o kuřecí vývar bylo jasné prakticky hned, protože vzduch kolem něj byl cítit, jako kdyby se naráz rozhodly odlakovat si nehty všechny členky házenkářského týmu i s trenérem. Methylbenzen vulgo toulen.
Chlapík byl zjevně teprve na začátku sacího procesu, takže jeho schopnost se strážníky komunikovat byla ještě zhruba sedmiprocentní. Hlídka se mu snažila vysvětlit, že nedělá dobře, jelikož tato činnost může mít vliv nejen na funkci rostlináře, ale hlavně na orgány, nicméně dotyčný poslouchal orgány jen na půl ucha a už se těšil, až bude pryč. Kde se dostal k látce, která není volně prodejná, nebyl s to vysvětlit, což bylo ostatně za hranou jeho sedmiprocentního vnímání. Nakonec po vyhození pytlíku s těkavým obsahem odkráčel k domovu, spokojen, že se otravných uniforem zbavil. Na chvíli.