Dětským hřištěm se v ideálním případě rozléhají po generace ústně předávaná magická zaříkadla sloužící k vytvoření dokonalé, leč nepoživatelné pískové bábovky (neplést si s mramorovou, ta se obvykle požívat dá), doplněná varováním, co se stane, pokud bude k dokonalosti pár zrnek chybět. Vhodným doplňkem je pak i smích, sdělení, že dotyčný má babu či panické výkřiky prvorodičky, upozorňující potomka, aby tu žížalu okamžitě vyplivl (což druho či třetirodičky již dávno ignorují, neb nemusí řešit večeři). Jsou však zvuky, které dokážou tuto téměř idylickou atmosféru notně narušit.
Bylo krátce před západem slunce, když se na strážníky obrátil rozhorlený postarší muž, kterého dokázal přivést do stavu blízkého nervovému kolapsu mladík, jenž byl dle oznamovatelových slov vulgární nezdvořák, nezdárník a hulvát. Na místo si tedy vyžádal přítomnost ramen zákona, která by dokázala adolescenta srovnat. Když ramena dorazila, nalezla na hřišti jinocha, který teprve čekal na pozvánku mezi dospělce, a jehož hlas stále hledal svou ukotvenou polohu. Co mládenci chybělo ke vzhledu kanadského dřevorubce, to se snažil dohnat drsným slovníkem, snad aby okouzlil zjihlou dívku sedící po jeho boku a nevypadal jako pověstná bábovka.
Strážníci ocenili pradávnou formu jinochovy komunikace spočívající v reálné mluvě s reálnou dívkou, namísto zkratek a smajlíků pomocí telefonu, nicméně doporučili razantně upravit obsah řeči. Dřevorubec – začátečník uvedl, že si hlasitého nadužívání rozličných opisů přirození přirozeně ani není vědom. Přislíbil, že se pro příště opanuje a bude volit jiný slovník nebo alespoň prostředí. To druhé znělo pravděpodobněji. Faktem však zůstalo, že by řekl nejspíš cokoliv, jenom aby uniformy zmizely v dáli a on mohl být opět sám se svou vyvolenou, která již začala ztrácet uzardění.