Den již definitivně kapituloval a ostentativně předal vládu noci. Netopýři a výři vířili oblohou, když na stálé službě zazvonil tísňový telefon. Volající nahlásil, že před vchodem jejich domu postává starší žena, která vypadá poněkud nerozhodně, neřkuli zmateně. Strážníci nelenili a vyjeli situaci prověřit, neboť postávání mohlo mít několik důvodů. Buď žena prostě netušila, kde se nachází, nemohla najít klíče, nabízela osvětový časopis s možností návštěvy vesmírné lodi nebo ji jen bavilo postávat nerozhodně před cizím vchodem.
Když hlídka dorazila, bez problémů ženu našla. Ostatně jak by ne, neboť skutečně stála u vchodu, jak pověstná Lotova žena i s oznamovatelem. Strážníci se jí opatrně zeptali, zda něco nepotřebuje. Ukázalo se, že by se potřebovala dostat domů. Zde se však vyskytnul první větší zádrhel, neboť netušila, kde bydlí, nepamatovala si své datum narození a ani jménem si nebyla zrovna jistá.
Hlídka tedy začala obcházet okolní vchody a provádět rekognici, zda někdo usměvavou dámu nepozná. Nepoznal. Všichni shodně uvedli, že sympatická žena v jejich domě nebydlí. Nazrál čas pro další fázi. Dotaz, zda náhodou opravdu nemá seniorka v kabelce nějaký doklad totožnosti, který by další pátrání přece jen poněkud ulehčil. To dáma rezolutně popřela a jala se vyndávat obsah zavazadla. Dálkový ovládač k televizi skutečně strážníkům příliš nepomohl, leč zkušené oko jednoho z nich padlo na zmuchlaný papírek. Po rozbalení spatřilo světlo světa, respektive baterky, devítimístné číslo. Na pin ke kartě to bylo poměrně dlouhé, tak ho zkusili zadat do telefonu a zmáčknout vytáčení. Bingo.
Nedovolali se na placenou linku s horoskopy, ale muži, který byl ženiným synem. Dáma tak dostala jasnější virtuální obrysy – příjmení, datum narození a hlavně bydliště. Ve správném antickém dramatu bývá hrdina sražen zpět k zemi, když se mu příliš daří. Tento průběh nastal i tentokrát. Ukázalo se, že syn byl mimo město a nemohl přijet. Po chvíli telefonování však nakonec sehnal svého bratra, který byl shodou okolností také synem dotyčné. Ten se promptně dostavil na místo a potvrdil maminčinu totožnost.
Oba hlídka naložila a převezla do místa ženina bydliště a vše směřovalo ke zdárnému konci, ale jak řekla O-ren Ishii: „Snad sis nemyslela, že to půjde tak snadno“. Ukázalo se, že ani stařenka ani její syn nemají klíče od bytu. Povzdech antických bohů byl téměř slyšitelný. Důležité však je se nevzdávat.
Strážníci postupně vzbudili několik partají a jejich neústupnost byla korunována úspěchem. Jeden ze sousedů měl náhradní klíče od bytu. Zazněla oslavná hudba a na obrazovce se objevil nápis „mission completed“.