Zážitky se zvířaty si neužívají jen strážníci v terénu, ale i ti na operačním středisku (ne, skutečně neřešíme jen zvířata). Občas to tam pak vypadá jako v call centru Ace Ventury či doktora Dolittla. A telefonní linky v takových případech dokážou být leckdy stejně žhavé jako telefonáty na nemravná čísla v divokých devadesátých inzerovaných pod douškou „Zavolej mi do klubu…“. V jednu chvíli se na strážníky neobrátilo dvanáct rozhněvaných mužů, ale jen jeden. Zato pořádně. Notně ho nažhavil zlovolný zástupce řádu šplhavců, který si vyhlédl apartní bytový dům a bez řádné objednávky začal kontrolovat, zda se pod omítkou neskrývá nějaký ten červík. Klování mu šlo zjevně od ruky, respektive od zobáku, protože fasáda podle tklivého popisu vypadala, jako by tudy prošla fronta. Tam a zpět. Dobře míněné rady ohledně instalace plašiče v podobě siluety dravého ptáka muže uspokojily jen částečně, leč víc mu hlas na druhé straně sluchátka nebyl schopen poskytnout. Netrvalo příliš dlouho a vyskytl se jiný animální zádrhel. Zádrhel s udáním. Konkrétně tedy s udáním srny. Ne, že by měl Bambi v plánu podávat anonymní oznámení na špatně zaparkovanou spárkatou u krmelce. Problém nastal, když se srna nejspíše střetla s vozidlem a otřeseně pak ležela vedle vozovky. První telefonát, který směřoval na zástupce příslušné honitby, byl bohužel lichý. Myslivec v tom byl nevinně, neb vinu nesl vinný střik, který mu bránil vyjet motorovým vozidlem. Druhý hovor tedy směřoval na další honitbu, avšak tam zase ctili teritoriální pravomoc a nechtěli se dostat do sporu, jestli s šípkovou nebo se zelím. Tedy opět lichá. Strážníci to však nehodlali vzdát a žhavili dráty dál. Na řadu přišla třetí (tedy opět lichá) honitba. A tentokrát se zadařilo. Správce revíru kontaktoval správce jiného revíru, který sehnal někoho, kdo sehnal někoho, kdo by toho prvního volaného dovezl na místo. Uf. Kruh se uzavřel a po čtyřiceti minutách telefonování (což by volajícího na výše zmíněnou klubovou linku stálo tři platy a mikrovlnku) si vyčerpanou srnku převzali.