Na strážníky se obrátil muž, z jehož emailu čišelo čiré zoufalství. Měl dohodnuté lajnování vyhrazeného parkoviště, ale jak už to tak bývá, přesně na tom jediném místě stál bez hnutí postarší vůz. Muž oběhal všechny přilehlé domovní vchody a kontaktoval ty nejpovolanější – členy PIS (pouliční informační služby), leč domovnice, předsedové a důvěrnice mu sice poskytli spoustu informací (kdo, kdy, kde, jak a s kým), avšak žádnou použitelnou. Jelikož se termín bílení nekompromisně blížil, obrátil se v nouzi nejvyšší na strážníky.
Pro ty nebyl problém zjistit provozovatele inkriminovaného vozu, ale tím ta snadná část skončila. Majitel měl pouze úřední adresu. V této chvíli mohli strážníci pátrání ukončit a nechat to osudu, ale nějak se jim nechtělo. Využili své velké místní znalosti a začali zkoumat, kde by mohl majitel bydlet, neb jim nebyl tak úplně neznámý. Nakonec byli úspěšní a již zvonili u příslušných dveří. Pocit euforie vzápětí vystřídalo mírné zklamání, když jim otevřel jiný člen rodiny. Ten alespoň po vyslechnutí všech strastí přislíbil, že předá vzkaz, ale za nic neručí. Dlužno podotknout, že provozovatel vozu nebyl zrovna fanouškem strážnických uniforem a obvykle je na potkání nežádal o autogram. Na rozdíl od strážníků, kteří jej o podpis žádali poměrně často.
Když o několik hodin později zavolal, bylo to nečekaným, leč příjemným překvapením. Nechal si situaci vysvětlit a podotkl, že si zkusí najít čas a vůz rozpohybuje. I v tuto chvíli to mohli strážníci pustit z hlavy, ale opět jim to nedalo. Hned ráno zajeli místo zkontrolovat, a co myslíte? Měl ho tam. Hlídka tedy muži zavolala a ten přiznal, že zkoušel dostat auto pryč, ale vyskytly se dva problémy. Prvním bylo vypuštěné kolo a tím druhým fakt, že auto prostě nestartuje. Ani tentokrát to však strážníci nevzdali a domluvili si termín kolem obědové pauzy, kdy se u auta setkají.
Na místo sice jeli s mírnými obavami, ale potvrdilo se, že každý má své světlé chvilky. Ačkoliv dotyčný muž obvykle stál na druhé straně barikády, tentokrát se se strážníky sešel na společné akci Zet. I v tomto okamžiku dostali strážníci klacky pod nohy. Ukázalo se, že baterie vozu je již v alkalickém nebi (nebo kam odchází) a jakákoliv snaha o přivolání mezi živé marná. Stejně tak pokus nafouknout splasklé kolo byl odměněn posměšným „psssssssss“. Nakonec tedy přiložili všichni ruce k dílu a auto odtlačili. Pak již stačilo jen zavolat oznamovateli a informovat ho o vyřešení problému. Jeho radost byla téměř hmatatelná.