Ničivé povodně v roce 1997 ukázaly, že vyjíždět na pomoc bez potřebného výcviku a v laminátových kánoích vytažených ze sklepa je sice hrdinské, ale falešných hrdinů jsou plné hřbitovy. Naše městská policie se naštěstí rozhodla touto slepou uličkou nejít. Všichni doufáme, že takové povodně za našich životů již nenastanou, ale Bečva holt dokáže překvapit a v roce 2010 opět vycenila zuby. A je dobré být připraven.

A tak jak jsou někteří strážníci vycvičeni v odchytu psů, cvičí se jiní (dobrovolně nad rámec svých běžných povinností) ve vodním záchranářství, práci ve výškách a práci s motorovou pilou. Ne, aby suplovali jiné složky, ale když přijde na věc, je každá ruka dobrá (a necvičená ruka s motorovkou může ruce poněkud zkrátit). A protože suchý výcvik (v případě vody spíš mokrý) je sice fajn, ale pouze praxe dělá mistry, účastní se strážníci zařazení do skupiny záchranářů v průběhu roku různých akcí. Při nich si procvičí spolupráci v týmu, komunikaci v krizové situaci a především prověří své dovednosti. A také pomůžou.

Mimo již notoricky známé čištění mostních pilířů od naplavenin, poskytují naši strážníci v rámci výcviku asistenci při triatlonech, respektive při jejich plavecké části. Účastní se závodů plachetnic a přeborů v dálkovém plavání na Tovačovských jezerech (jako záchrana, ne jako závodníci). Za větrného počasí pak tahají z vody jednoho nešťastníka za druhým.

Zatím posledním cvičením, které bylo zároveň prověrkou práce v týmu za ztížených světelných i teplotních podmínek byla asistence otužilcům, proplouvajícím Punkevní jeskyní. Teplota vody příjemných 6 stupňů a světelné kužely baterek pročesávající temnotu byly pro strážníky na několik hodin standardem. Svůj úkol zvládli na výbornou a zavzpomínali si na bouřlivou povodňovou noc roku 2010, kdy ve světle baterek zachraňovali osoby uvízlé na střeše restaurace obklopené vodou.

A pokud se z Přerova stane největší „hanácké přístav“ mezi Baltem a Černým mořem, budou se zkušenosti hodit na záchranu šífařů spadlých do kanálu.