Láska nehněvaná není milovaná. To říkávaly naše babičky.
Když je ale všeho tak nějak moc, je toho tak nějak moc. Prototypem takového italského vztahu se stala partnerská dvojice, která za jediné odpoledne strážníky zaměstnala natolik, že by v soukromém sektoru získala věrnostní kartu.
Krátce po obědě se na strážníky obrátil muž se záhadným požadavkem. V bytě má osobu, kterou nemůže dostat pryč. Jelikož byl tajemnější než pověstný karpatský hrad, vyjela hlídka situaci prověřit. Na místě zjistila, že párek chtěl nejspíš k obědu humčo – humra s jablečným vínem. Jelikož neměli humra ani jiného korýše, tak se řídili radami šéfkuchaře a nedali tam nic. Po zkonzumování omáčky i přídavku se dostala na přetřes údajná partnerčina vstřícnost k jiným mužům, což vyústilo ke snaze dostat ji z hnízda pryč. Žena, která se u jídla také nežinýrovala, uraženě vzala pár švestek a psa, načež odkráčela. Toho partner využil a dorazil zbytky od oběda.
O hodinu později přijali strážníci oznámení o muži odloženém na chodníku, kterého hlídá věrný pes. Po příjezdu hlídka zhodnotila, že muž není muž, ale stará známá mladá žena, otráveně trávící oběd. Zranění nula, požadavky nula, jen v kolonce alkohol bylo plusové číslo. V přítomnosti uniforem nabrala sil a přesunula se na lavičku, kde po vzoru lemurů začala lapat životadárné sluneční paprsky.
Uplynulo sotva pár hodin a byla řada zase na mužském elementu. Tentokrát se na strážníky obrátil s požadavkem o nalezení přítelkyně (ano, ano, Té přítelkyně), která je zavřená v neznámém sklepě na neznámém místě v neznámé dimenzi. Protože těch neznámých bylo v rovnici nějak moc, rozhodli se strážníci použít technologické vymoženosti a ženě jednoduše zavolali. Ta si mezitím stihla najít nového přítele, čímž toho starého odstřihla a nehodlala s ním již nic mít. Kde se tam vzal ten sklep, zůstalo neodhaleno. Strážníci pomocí telemostu muži předali vzkaz o definitivním konci vztahu, přičemž pochopitelně nevyužili peprných slov něžného pohlaví, ale zaobalili to do neutrálního sametu.
Časomíra opět poskočila o pár hodin a vše bylo jinak. Na stálou službu opět zavolal dotyčný chlápek a požádal o pomoc se svou „jižzasepřítelkyní“, která si ze zjevných humřích příčin ustlala na schodišti domu a on ji nemůže dostat do útrob bytu. Když strážníci přijeli, podařilo se jim stále držet výraz hokejového trenéra při vítězném finálovém gólu, a to i tehdy, když jim dotyčný sdělil, že si partnerka již dala říct a krabím stylem se dostala dovnitř. Zkrátka peřina je bližší dlažbě.