Leckterá televizní kriminálka hlásá, že pro vyšetření velkého zločinu jsou nejdůležitější první hodiny. Dle provenience televizního štábu se jedná o čtyři, dvacet čtyři, čtyřicet osm nebo sedmdesát dva hodin. Časová prodleva je však důležitá i u těch menších činů. V čase poledním vyrazila jindy všetečná a na vše připravená seniorka na nákup bez svého nepostradatelného pomocníka v podobě mobilního telefonu. Před obchodním domem zaparkovala apartní skládací bicykl, a než se vnořila do tajuplného labyrintu regálů a slev, vzala bytelný zámek, který by bez problémů udržel na místě kavkazáka uprostřed kočičího mejdanu. Pak ho vskutku promyšleně umístila na kolo tak, aby vypadalo jako zamčené. Nevypadalo. Když se vrátila z prodejny, zjistila nevyhnutelné. Zmizel nejen zámek, ale hlavně to kolo. S nákupem a dštěním síry, z čehož by se červenal i lodník na velrybářské lodi, (to bylo samý raubíř, rošťák a neřád) vyrazila pěšky k domovu. Zde popadla odložený aparát a vytočila předvolené číslo na tísňovou linku. Strážníkům se svěřila s lumpárnou, jíž byla cílem, a jako zkušená oznamovatelka přidala i hlavního podezřelého. Mladého hocha, který se v době ustájení bicyklu poflakoval okolo. Čtyřicet sedm minut od činu není málo, přesto však strážníci vyrazili poškádlit paní Štěstěnu. Ta se na hlídku rozšafně usmála a přihrála jí pohled na nezdárného jinocha kroužícího na inkriminovaném kole mezi zaparkovanými auty. Tím byl příděl štěstí vyčerpán a muselo nastoupit i krapet toho pátrání, protože cyklista vpálil mezi sídlištní zástavbu, jakoby jel časovku na Vueltě a v tichosti zmizel jak peníze v kampeličce. Díky vhodně položeným dotazům a dobré místní znalosti však strážníci brzy zjistili, kdopak by poberta mohl být. A taky že byl. V přítomnosti rodičů se ke všemu doznal a uvedl, kam kolo odložil, když ho přestalo bavit. Respektive, když zahlédl služební vůz. Šedesát tři minut po nahlášení události už šlápla spokojená majitelka do pedálů.