Strážníci v noci zažili situaci jako vystřiženou z románu, ve kterém stoletý pantáta v den oslavy vyleze v pantoflích z okna a zmizí. Nový den ukrojil teprve čtyřiadvacetinu ze svého vymezeného času, když na tísňovou linku zavolal noční chodec, který uvedl, že šel na zdravotní procházku nočním městem, když tu v potemnělém příšeří nalezl zatoulaného pána a teď neví, co s ním. Domů si ho vzít nemůže a nechat ho tam taky nechce.
Stálá služba promptně vyslala hlídku, aby situaci prověřila a zjistila, co se dá dělat. Ta po příjezdu na místo nálezu nalezla nálezce a vedle něj pak notně letitého džentlmena, který jako by vypadl ze stránek výše zmíněného bestselleru. Snad jen s tím rozdílem, že se nejmenoval Alan Karlsson a neměl kufr plný peněz. Vlastně neměl ani ten kufr, ani peníze. Když se strážníci jali odhalovat pozadí problému, zjistili, že starý pán v průběhu večera odešel z domu (dveřmi) a bohužel se totálně ztratil v čase i prostoru. Hlídka mu poskytla skromné přístřeší v podobě vyhřátého služebního vozu a začala plánovat, co dál.
Po chvíli jim do téměř dokončených sofistikovaných plánů A i B hodil vidle samotný senior, který s mírně omluvným úsměvem a rozšafným pokrčením ramen z kapsy vyštrachal telefonní číslo. Strážníci se obratem spojili s druhou stranou, kterou reprezentoval mužův syn a události nabraly rychlý spád. Spát již junior nešel a šel si kvapem pro otce. Dlouhou chvíli si starý pán krátil poslechem hudby a zpěvu, přičemž hodnotil kvality interpretů. Pro přesnost uvádíme, že šlo o rádio, nikoliv karaoke přítomných strážníků. Po pár minutách si jej vyzvedl syn a všichni mohli jít v klidu do peřin.
Až na strážníky. Ti měli odjezd do péřové destinace odložen o šest hodin.