Sto let třeba dřímala feudální šestnáctka poté, co integritu jejích práci neuvyklých prstů narušilo pletací vřeteno. Nebo růžový trn. Naštěstí se objevil feudál, jehož zjizvené rty (zkuste se prodrat bez ztráty kytičky přes prales šípkových růží) zafungovaly jako AED a nahodily ji zpět mezi bdící. Sto let také trvala stoletá válka. Oficiálně tedy sto šestnáct, ale budeme se držet zaběhnutého pojmu stoletá. Stejně úctyhodný věk se objevil i v jednom z případů, který strážníci řešili.
Venku byly ještě poslední zbytky světla a kosí pěvečtí teroristé (neplést si s tenoristé) již začínali šetřit svá hrdla na ranní budíček, když stálá služba přijala na tísňové lince žádost o pomoc. Na druhé straně pomyslného telefonního drátu se ozvala postarší dáma, která s povzdechem uvedla, že jí zradily vlastní nohy, pročež si sedla v obýváku na koberec a již se nemůže dostat nahoru. Na dotaz, zda bude potřeba otvírat byt násilím, bylo slyšet zřetelné mávnutí rukou a dáma prohodila, že nikoliv, protože má z druhé strany kliku.
Hlídka byla na místě přibližně o padesát dva miliónů pět set devadesát dva tisíc tři sta pět minut rychleji než výše zmíněný šlechtic. V útrobách bytu strážníky přivítala dechovka a neuvěřitelně vitální stařenka sedící uprostřed pokoje. Hned jak je uviděla, rozlil se jí na tváři hřejivý úsměv, načež je pochválila, kterak jim to v uniformách sluší a je hezké, když jsou mladí muži upraveni a oholeni ve chvíli, kdy jdou k dámě na návštěvu. Hned poté dodala, že se velmi omlouvá, že dřepí na tepichu jak hrášek v lusku, když by měla tancovat, protože tak příjemně hraje muzika.
Přítomnost hlídky ji pozvedla na duchu i těle, a když si po chvíli pohodlně hověla v ušáku, jali se strážníci kontrolovat její zdravotní stav. Při té příležitosti žena zažertovala, že je škoda, že jí nemohou změřit tlak. Co by nemohli. K jejímu překvapení vytáhli strážníci ze záchranářského batohu tlakoměr a už to jelo. Rukáv nahoru, manžeta na ruku. Zatímco se hlídka činila, dáma zvesela brebentila a pohodovou atmosféru dokreslovaly hity z modernější verze dráťáku. Nejprve enviromentální výpravná píseň „Už troubějí, na horách jeleni“, následovaná exkurzem do seznamky našich předků „A ja su synek z Polanky“.
Půl hodina uběhla jako nic. Když již strážníci znali veškeré rodinné eskapády, poděkovala stařenka za pomoc i příjemně strávené chvíle a vylifrovala hlídku pryč s tím, že nemá na vysedávání s jinochy celý den. Strážníci od stoleté dámy odcházeli s pobaveným výrazem ve tváři a potvrzením skutečnosti, že věk je skutečně jenom číslo.